Konzervační zubní lékařství

Recenze

Hlavní autorka doc. MUDr. Jitka Stejskalová, CSc., z Univerzity Palackého v Olomouci, LF a I. stomatologické kliniky FN s jedenácti spoluautory (MUDr. Tomáš Bartoň, MUDr. Petr Bednář, MUDr. Zdeněk Broukal, CSc., MUDr. Eva Gojišová, doc. MUDr. Zdena Halačková, CSc., doc. MUDr. Stanislav Komárek, CSc., prof. MUDr. Martina Kukletová, CSc., MUDr. Lenka Roubalíková, PhD., doc. MUDr. Jitka Stejskalová, CSc., doc. MUDr. Eva Záhlavová, CSc., a MUDr. Zdena Zapletalová), předkládá základní učebnici záchovné stomatologie, která vznikla na základě zkušeností učebních programů lékařských fakult tří univerzit. Publikace je rovněž určena pro stomatology v praxi.

V předmluvě autorka uvádí: „Obor konzervační zubní lékařství zaznamenal v posledních letech významné změny v teoretické a praktické oblasti. Zlepšila se časná diagnostika kazu, možnosti ošetření a prevence. Do popředí se dostává i estetika ošetření chrupu. Nové teoretické poznatky vyžadují nové přístupy v klinické praxi. Bez znalostí principů nových léčebných postupů se kupí komplikace a zklamání. Stejný dynamický vývoj probíhá i v endodoncii. I zde se odráží vývoj teoretických znalostí a technického provedení v klinické praxi. Jde zejména o kořenové nástroje, nové techniky mechanické preparace a plnění kořenových kanálků. Snahou autorského kolektivu je nabídnout po více než 20 letech ucelený text české učebnice konzervačního zubního lékařství."

Kniha je členěna do dvanácti rozsáhlých kapitol.

Obsahem kapitoly označené Zubní tkáně je uvedená anatomie zubu a histologická skladba zubu, fyzikální a chemické vlastnosti skloviny, dentinu, zubní dřeně a parodoncia. Sem jsou zařazeny např. vývojové poruchy zubů a poruchy tvorby skloviny, poruchy tvorby dentinu a histopatologie zubního kazu.

Druhá kapitola Instrumentárium v konzervačním lékařství podává přehledné informace o rotačních přístrojích a nástrojích, včetně nástrojů vyšetřovacích a preparačních.

Velká pozornost je věnována kapitole třetí - Ošetření defektů tvrdých zubních tkání. Je zde podána klasifikace kazivých dutin, včetně volby výplňového materiálu, dále je uveden postup při vyšetření pacienta, od stanovení diagnózy až po léčebný plán. Obecné zásady preparace kavit, současné postupy, zásady preparace včetně uvedení materiálu a pomůcek jsou zde zpracovány přehledně a názorně, právě tak jako v dalších částech publikace.

Amalgámová výplň, jeho složení, zpracování, indikace (vhodný pro kavity II., I. a V. třídy, pro dostavby zubních pahýlů a pro retrográdní uzávěr kořene) je obsahem 4. kapitoly.

Ošetření kazivých dutin a získaných změn tvrdých zubních tkání adhezivní výplní je název páté kapitoly. Autoři věnují pozornost výplňovým materiálům, které mají barvu zubních tkání a jsou označovány jako estetické - sklopolyalkenoátové (skloionomerní) cementy, výplňové pryskyřice.

V šesté kapitole nazvané Dostavba endodonticky ošetřených zubů je doloženo, jak díky postupům současné endodoncie může např. devitalizovaný zub plnit svou funkci mnoho let. Jsou zde uvedeny možnosti rekonstrukce endodonticky ošetřených zubů.

Ošetření citlivého dentinu (hypersenzitivita, etiologie) a doporučený postup při ošetřování jsou uvedeny v kapitole sedmé.

Osmá kapitola Onemocnění zubní dřeně a periodoncia obsahuje v podkapitolách klasifikaci nemocí pulpy a periodoncia, iatrogenní poškození pulpy a periodoncia v klinické praxi, patomorfologii nemocí pulpy a periodoncia a diagnostiku nemocí zubní dřeně.

Léčebné postupy v endodoncii jsou náplní kapitoly deváté. Postupy jsou rozděleny podle terapie: 1. na ošetření se zachováním vitality zubní dřeně a 2. na ošetření kořenových kanálků. Kapitola je doplněna přehledem endodontického instrumentária.

V desáté kapitole je podrobně uveden vliv mikroorganismů a zánětlivých stavů v dutině ústní na vzdálené tkáně a orgánové systémy, následuje kapitola jedenáctá, která se věnuje ošetření akutních stavů v endodoncii.

Prevence v konzervačním zubním lékařství jako důsledné uplatňování „preventivní filozofie" je zakotvena v závěrečné kapitole. Publikaci uzavírá jmenný rejstřík.

Každá kapitola je bohatě doplněna schématy a názornou barevnou fotodokumentací z archivu autorů a nakladatelství Galén. V závěru jednotlivých kapitol jsou uvedeny odborné citace.

Recenzenty publikace byli prof. MUDr. Miroslav Eber, CSc., prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc., a prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Mezi odbornými publikacemi má učebnice, jak je tato kniha v předmluvě prezentována, vždy výjimečný význam. Zatímco jiné práce jsou jakoby vlastnictvím autora, popřípadě kolektivu, učebnice je v daném oboru něco jako věc veřejná. Její vydání bývá velkou částí odborné veřejnosti napjatě očekáváno a později i živě hodnoceno. Učebnice má být maják na pevném skalisku, usnadňující orientaci hledajícím a bloudícím, pevný bod ve vesmíru a svorník tradice, seriózního výzkumu, vysoké profesionality a hlubokého chápání aktuálních trendů.

Tato učebnice je členěna do dvanácti kapitol, odpovídajícím zhruba náplni tohoto oboru, a v duchu české tradice obsahuje i dvě kapitoly o endodoncii, která bývá v zahraničí většinou chápána jako samostatná disciplína. V obsahu je vedle hlavní autorky a pořadatelky uvedeno ještě dalších jedenáct autorů a dlužno říci, že úroveň i styl jednotlivých kapitol se značně liší.

Hned úvodní kapitola o zubních tkáních je zpracována přehledně, srozumitelně a s dostatečným množstvím fotografií a schémat. Vynikající úroveň má část věnovaná amalgámové výplni. I když se jedná o zdánlivě triviální téma, jsou zde jasně a instruktivně syntetizovány poznatky ze současné teorie i praxe se skutečnostmi platnými již dlouhá desetiletí.

Naproti tomu autoři kapitoly o adhezivních výplních to měli o něco složitější. Tuto komplexní a spletitou tematiku se jim však podařilo zmapovat vcelku dobře. Zde bych si však dovolil vyslovit názor, že bych v této části očekával místo praktických návodů jako „postupujeme přesně podle pokynů výrobce" přece jen více histologických a biofyzikálních souvislostí. Ty tam sice popsány jsou, ale od učebnice tohoto typu bychom asi měli čekat více. To je totiž mimo jiné i to, co zubního lékaře (-ku) odlišuje např. od kosmetičky, provádějící make-up nebo modeláž nehtů

Domnívám se, že hlavním posláním učebnice jakéhokoliv medicínského oboru je přinášet (a tedy učit) teorii a tradičním vědeckým způsobem osvětlovat a naznačovat vazby na jiné vědní obory. Nepochybně by mělo být ambicí autora vysokoškolské učebnice, aby student po jejím prostudování uměl po zbytek života dělit zrno seriózního výzkumu od plev reklamy a manipulace s lidským vědomím. Aby se v praxi dokázal správně rozhodovat při každodenním sváru kvality s cenou. Teorie bez praxe samozřejmě (a především v medicíně) existovat nemůže. Je však nutno vzít v úvahu fakt, že zatímco technika čím dál rychleji stárne a je nahrazována novou, lidský um má schopnost se vyvíjet a zlepšovat a především ten by měl být studiem pěstován a kultivován.

Proto bych také například v kapitole o nástrojích uvítal detailnější popis mechanismu jejich použití místo jejich prostého vyjmenovávání a kategorizace za každou cenu. Například dělení vrtaček (a čehokoliv) na „generace" je sice účinný marketingový tah, o funkci a použití však vypovídá pramálo. Rovněž popis údržby instrumentária by asi měl být spíše předmětem praktických cvičení.

Zvláštní pozornost zasluhují dvě kapitoly o endodoncii. Jsou zde opět roztříděny a vyjmenovány nejrůznější nástroje a metody. Současné i historické. Tato publikace se však, bohužel, nesnaží vnést do tohoto labyrintu řád a vlastní názor. Ve shodě s nemnohými učebnicemi konzervační stomatologie, které u nás vyšly, vychází se i zde z histopatologické klasifikace onemocnění zubní dřeně. A to i při diagnostice a terapii. V moderní endodoncii již léta převládá trošku jiný přístup, při terapii je akcent kladen na jiné aspekty. Tento trend je zde sice reflektován konstatováním, že „...je typické, že ve vícekořenových zubech je stav zubní dřeně v jednotlivých kanálcích různý", přesto však odtud vane duch poloviny dvacátého století. Dočteme se o chemické devitalizaci dřeně arzenikem (str. 223), sondování kanálku Millerovou sondou (str. 175), výplachu kanálku peroxidem vodíku (str. 193), o zubu nesnášejícím uzávěr (str. 195), nebo amputaci vitální dřeně u dospělých (str. 169). Tyto dnes silně diskutabilní záležitosti jsou sice vzápětí alibisticky zrelativizovány vágními tvrzeními, že se jedná o starší a méně používané metody, nicméně jsou zde černé na bílém.

K rozdílné úrovni obsahu této učebnice je nutno přičíst i rozdílnou úroveň sdělnosti a formulací. Tak například vedle moudrostí pythické povahy typu: „při preparaci se vyvarujeme páčení a vzpřímení vrtáčků", nebo: „volíme správné preparační nástroje, které používáme v logickém sledu", můžeme na druhé straně nalézt sebevědomě kategorické soudy, např.: „2% koncentrace za 15 minut rozpustí 15 % organických tkání, po 60 minutách 45 %, po 120 minutách vše".

Naprostou záhadou je poslední třístránková(!) kapitola o prevenci. Při bližším zkoumání se totiž de facto prevencí téměř nezabývá, pouze „preventivními aspekty" jednotlivých částí konzervačního zubního lékařství. To vše úsporně na třech stránkách. Přestože je nutnost péče o ústní hygienu na mnoha místech v učebnici zmíněna, nenalezneme zde o jejím konkrétním provádění, natož o teoretickém základu, ani zmínku. Lze samozřejmě akceptovat názor, že prevence včetně ústní hygieny je samostatný obor. Jestliže je zde však kapitola s tímto názvem, měla by se asi prevencí včetně ústní hygieny nejspíš zabývat.

Publikace Konzervační zubní lékařství dle mého názoru vcelku splňuje nároky na učebnici tohoto oboru a v rukou zkušeného pedagoga se může nepochybně stát dobrým nástrojem pregraduální výuky. Pokud však po ní sáhne praktik, který si chce rozšířit teoretické znalosti, bude nejspíš zklamán. Je jistě třeba ocenit snahu autorů o skloubení tradice s novými poznatky, což se jim na mnohých místech podařilo, některé pasáže však působí, bohužel, bezradně a eklekticky. Je zajisté těžké rozlišit, co je tradiční, co má zúženou indikaci a co je již obsolentní. Hranice mezi živou učebnicí a spisem o historii zubního lékařství je zde však přesto na můj vkus občas posunuta příliš hluboko do minulosti.

MUDr. Zdeněk Poledna