Depresivní porucha v neurologické praxi

Recenze

Deprese je závažné, léčitelné duševní onemocnění s celosvětově stoupajícím výskytem, jehož etiopatogeneze není dosud zcela objasněna. Ačkoliv je toto onemocnění značně rozšířené a populace (i odborníci) jsou informovaní, zůstávají depresivní epizody stále často nediagnostikovány a neléčeny.

Publikace, kterou hlavní autoři a pořadatelé spolu s dalšími vybranými odborníky předkládají, vznikla na základě dlouhodobé spolupráce Psychiatrické a Neurologické kliniky 1. LF UK v Praze. Je členěna do dvou částí. První, obecná, se zabývá klinickým obrazem deprese, typickými příznaky, somatickými symptomy a dalšími projevy onemocnění. Plně vyjádřená deprese je sice dobře poznatelná, ale odlišení vlastní afektivní poruchy od deprese symptomatické je diagnosticky obtížnější. Správná diagnóza je však určující pro stanovení úspěšné terapie a pro další průběh onemocnění, a proto jsou praktické klinické poznatky a uvedení častých diagnostických omylů cennou informací, zvláště pro lékaře jiných odborností.

Terapii depresivní poruchy je v textu věnována velká pozornost. Příslušná kapitola je zpracovaná podrobně s uvedením všech léčebných možností, s instruktivním přehledem současných antidepresiv, včetně klasifikace, mechanismu účinku a strategie terapie.

Elektrokonvulzivní terapie, jakkoliv je opředena nesprávnými tvrzeními a dezinformacemi laické veřejnosti, představuje u indikovaných nemocných účinnou a bezpečnou léčbu - s minimem rizik a komplikací. Provádění je vyhrazeno psychiatrickým pracovištím, stejně jako další formy terapie (repetitivní transkraniální magnetická stimulace, stimulace nervus vagus, psychochirurgie a další).

Psychiatrie a neurologie se zabývají aktivitami nervového systému. Každý obor má však svůj specifický přístup a pohled na pacienta. Neurologické nemoci mají mnoho psychopatologických příznaků a naopak, psychiatrická postižení mohou mít příznaky neurologické (akineze, třes, nespavost apod.). Autoři upozorňují, že jakékoliv onemocnění má mimo vlastních příznaků také psychosociální dopad na pacienta. Proto by především neurolog i psychiatr měli dobře znát problematiku diferenciální diagnostiky i základní terapii. Ale ani další (somatické) lékařské obory by neměly přehlížet psychiatrické problémy svých pacientů.

Speciální, druhá část publikace uvádí depresivní poruchy jako doprovodnou symptomatologii při základním onemocnění jiného než psychiatrického původu. Jsou to např. cévní mozkové příhody, při kterých se prevalence výskytu depresí uvádí v rozmezí 20-60 %. Deprese při nich zůstávají často nerozpoznány a neléčeny a vedou k negativnímu ovlivnění celkového stavu pacientů. Také výskyt depresivních poruch u pacientů s roztroušenou sklerózou je vyšší než v ostatní populaci, protože výrazně koreluje se sociálním stresem. Autoři uvádějí, že deprese při roztroušené skleróze reaguje velmi dobře na farmakoterapii.

Infekční choroby mohou vyvolat i u psychicky zdravých jedinců řadu psychosomatických příznaků, ať už se jedná o choroby celkové (sepse, pneumonie) nebo onemocnění postihující centrální nervový systém (meningitis, encefalitis, HIV, syfilis).

Nové poznatky v diagnostice a léčbě epilepsií dokazují, že více než polovina nemocných trpí zároveň nejrůznějšími psychickými obtížemi, deprese je zde nejčastější komorbiditou.

Koincidence depresivních projevů se syndromem demence se vyskytuje často a je obecně známá. Těžce depresivní pacienti (dokonce i v mladším věku) mohou v důsledku poruch nálad jevit až známky pseudodemence. Depresivní příznaky ve vyšším věku jsou někdy snadno přehlédnutelné a zůstávají neléčené.

Vznik psychických poruch u Parkinsonovy choroby (extrapyramidová onemocnění) má mnoho podkladů. Mentální poruchy může působit také farmakologická léčba. Psychopatologie se vyskytuje u 50-90 % nemocných a deprese bývá dokonce jedním z prvních příznaků Parkinsonovy choroby, stejně jako u další extrapyramidové poruchy - Huntingtonovy nemoci, kde mohou být symptomy neurologické i psychiatrické.

Autoři stručně upozorňují také na depresivní poruchy u dalších extrapyramidových onemocnění (tiky, Tourettův syndrom).

Deprese u pacientů po poranění mozku nejsou jen odezvou na traumatickou událost, patofyziologie je komplexní a zahrnuje biologické i strukturální faktory, včetně faktorů funkčních. Diagnostika deprese po mozkovém traumatu není jednoduchá, ale je-li špatně léčena nebo nepoznána, rovněž negativně ovlivňuje stav pacienta.

Značně obtížná je diagnostika deprese u pacientů s mozkovým nádorem. Deprese u pacientů s chronickou bolestí může být vyvolána základním onemocněním nebo medikací, přitom bolest i deprese mohou být výsledkem společného působení stresu na organismus. Antidepresiva mají mimo své specifické působení také účinek analgetický.

Depresivní poruchy u neurologických onemocnění v dětském věku a u adolescentů, včetně diagnostických problémů a neočekávaných výsledků farmakologických studií (např. vztah deprese a léčba hypolipidemiky) autoři zpracovali v samostatné kapitole.

Závěrečnou kapitolou jsou komplikace antidepresivní a thymoprofylaktické terapie.

Přílohy v závěru knihy výborně dokumentují v přehledných tabulkách diagnostická kritéria depresivních poruch, algoritmus terapie deprese a další instruktivní údaje, které tuto výbornou publikaci doplňují. Odborné citace jsou součástí jednotlivých kapitol.

Kniha je i dle doporučení autorů určena neurologům, ale bude velice cennou pomůckou pro praktické lékaře, internisty, pediatry a všechny, kdo se zajímají o nejnovější poznání v oblasti depresivních poruch a o možnosti terapie. Deprese většinou může doprovázet každé somatické onemocnění a vždy zhoršovat jeho průběh. Toto memento zaznívá v podtextu pro každého zodpovědného lékaře!

MUDr. Olga Wildová

Recenze

S depresivní poruchou se kromě psychiatrů u svých pacientů nejčastěji setkávají neurologové. To byl důvod, který vedl kolektiv autorů z Psychiatrické a Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN k vydání této monografie. Autoři si kladou za cíl vytvořit dílo, které by bylo srozumitelným návodem k praktické diagnostice a terapii depresivní poruchy lékařem nepsychiatrem. A je třeba říci, že se jim původní úmysl daří naplnit vrchovatě. Pár slov k vnitřnímu uspořádání knihy: obecná část seznamuje se základy diagnostiky deprese, přináší souhrn současných poznatků o etiologii a patogenezi a vymezuje základní pilíře léčby. Speciální část mapuje výskyt deprese na rozlehlém území neurologických onemocnění - od cévních mozkových příhod, roztroušené sklerózy a demence až po onemocnění bazálních ganglií a mozkové nádory. Zvláštní kapitola je věnována depresivní poruše u neurologických onemocnění v dětském věku. Závěr knihy je zasvěcen komplikacím antidepresivní a thymoprofylaktické léčby a případným interakcím těchto farmak s léky používanými v neurologické praxi. Výborný publikační počin, který opět poukazuje na pokrevní pouta obou medicínských oborů.

MUDr. Filip Španiel