Moje návraty aneb kudy jsem chodil

Recenze

Na knižním trhu se v poslední době objevují četné tituly memoárové literatury. Publikace Oty Gregora, podle obsahu určená zdravotníkům (především lékařům) i zájemcům mimo medicínu, má však několik zvláštností.

Především není pouhým souborem autorových vzpomínek na to, „kudy a jak ve svém životě chodil", současně je totiž také prezentací úvah „filozofujícího lékaře", jak autor sám sebe nazývá. Oba zmíněné pohledy však tvoří přirozený celek, čtenáře nijak neruší, výrazně naopak přispívají k inspirující čtivosti.

Útlá knížka nesporně představuje Otu Gregora jako zajímavou osobnost naší medicíny, takového, jaký skutečně je. Jistě se na tom shodne většina těch, kteří jej dobře znají. Každý autor memoárů má samozřejmě právo akceptovat ty vzpomínky, které sám považuje za nejdůležitější. Recenzent nemůže být korektorem (i když to v tomto případě není vůbec nutné). Přesto bych sám přivítal více vzpomínání např. na Gregorovy aktivity jako široce vzdělaného internisty, včetně jeho působení ve funkci přednosty kliniky v obtížných a svým způsobem specifických podmínkách detašovaného fakultního pracoviště, srovnání „popřednostenského období" s přetrvávajícím i vzpomínky na odbornou a pedagogickou činnost (mnoho ročníků pražských internistů si jistě vybaví jeho noblesní působení ve funkci předsedy atestačních komisí) atd. Z toho, co je v knížce „zapsané", si čtenář udělá dobrý obraz. Jistě mu neunikne široká oblast vzájemně se prolínajících Gregorových odborných a osobních zájmů, průkopnická tvůrčí činnost na mezioborových pomezích (biochemie a medicína, zvláště však psychosomatika psychoterapie), mimořádně úspěšné populárně vědecké aktivity, přátelský vztah ke spolupracovníkům. Čtenář si jistě všimne i Gregorových vícerozměrných (a realizovaných) zájmů posledních let, kdy „již není nejmladší" (narozen 1916).

Zmíněné filozofické kapitoly mají charakter jakéhosi vědeckého fejetonu. Osloví většinu čtenářů. Vypovídají o životních postojích a o autorově osobním pojetí medicíny, které má mít každý lékař.

Celá knížka, zvláště pak kapitola Profesor Gregor v datech, a pečlivý jmenný rejstřík mají význam pro historiografii klinické medicíny.

Poznámky v úvodní stati Prolog napsali publicista Jaroslav Hořejší, nakladatel Lubomír Houdek a dlouholetý spolupracovník a přítel Jaroslav Blahoš, v doslovu děkan 2. LF UK Josef Koutecký. Všechny doplňují vzpomínkovým způsobem Gregorův profil. Nemalý podíl na originální koncepci knížky má Mgr. J. Hořejší, zkušený vědecký publicista. Uspokojivou vypovídací hodnotu a výbornou novinářskou úroveň mají zvláště kapitoly, vedené formou rozhovoru (jeden z podtitulů publikace ostatně zní S profesorem Otou Gregorem hovoří Jaroslav Hořejší).

Je konečně vhodné zmínit se o tom, že recenzovaná publikace je prvním titulem v nové edici nakladatelství Galén, nazvané Almanach medicíny. Tato edice má být „vzpomínkami na minulost a přítomnost české medicíny". Čtenáři se mohou na další tituly těšit, zvláště zachová-li se charakter, úroveň a nabídka četných podnětů k zamyšlení, jako je tomu ve vstupní knížce Oty Gregora.

prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.