Zdravotnické nakladatelství Galén

Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5, tel. 257 326 178, http://www.galen.cz


Junqueirovy základy histologie

obrázek x-png (14kB)  


DRG V PRAXI

Seznámení s českou implementací

úhradového systému DRG

AKTUALIZACE ZDE 

 


POSKYTOVANÉ SLEVY

karty ISIC, IYTC, ITIC,

ALIVE, STAFF CARD

SLEVA 10 %

 

obrázek gif (4kB)

 


PARTNER

PRO VZDĚLÁVÁNÍ

 

 obrázek jpeg (122kB)


obrázek jpeg (69kB)

 

Katalog - Detail knihy

obálka

Úklid v suterénu

Písně, básně, rozhovory

Recenze

PÍSNIČKÁŘ BOHDAN MIKOLÁŠEK: BĚLOST SNĚHU BRALA CENZURA JAKO OHLAS SRPNA 1968

 

Smrt Jana Palacha před 43 lety změnila mnoha osobnostem v Československu život. Patřil k nim i skladatel, písničkář a básník Bohdan Mikolášek. Po koncertě věnovaném Palachově činu dostal zákaz veřejně vystupovat a později odešel do exilu.

Paradoxem Mikoláškova osudu je, že psal lyriku. Nejvíc písně o přírodě, o lásce, nikoliv protestsongy. Srpen 1968 zažil coby zástupce pražského jara s mládeží v bavorských Alpách. „Poslouchal jsem ho mezi zvonícími kravami z tranzistoráku a bylo to jako sobotní rozhlasová hra," vzpomíná Mikolášek. Po smrti Jana Palacha Bohdan Mikolášek zahrál na evangelické bohoslovecké fakultě píseň Ticho, jejíž následnou popularitu komunistický režim těžko snášel.

 

Sníh coby symbol

Cenzura Mikoláškovi potom nedovolila zpívat prakticky nic. Zakazovala mu i tradiční písně s přírodními motivy. „Bělost sněhu vnímala cenzura jako poukaz na naději, že by se srpen 1968 mohl vrátit," popisuje svou zkušenost autor. Těsně před koncem roku 2011 vyšla v nakladatelství Galén kniha Úklid v suterénu, která shrnuje celou Mikoláškovu tvorbu, písňové texty, básně i krátkou prózu. Její editor Jan Šulc připomíná, že Ticho bylo jedinou Mikoláškovou politickou písní. Téma činu Jana Palacha přitom zpracovalo velké množství umělců, včetně jeho vrstevníků Kryla a Merty.

 

Skladby do šuplíku

„Je to asi nejjímavější dílo, které tu vzniklo, ačkoliv je to jediná píseň s politickým nádechem," říká o Mikoláškově „palachovské" písni Jan Šulc. V normalizační Praze 70. a 80. let psal Bohdan Mikolášek písně a básně „do šuplíku". Zároveň ale vystudoval na lidové konzervatoři skladbu, aranžování a dirigování, které mohl veřejně uplatnit později ve Švýcarsku. Tam v roce 1982 emigroval.

 

Pocit odcizení

Bohdan Mikolášek, vrstevník Kryla, Merty, Třešňáka a dalších dnes známých osobností, kolegy v podstatě neznal. Dala je dohromady až normalizační cenzura. Později, během tání režimu koncem 80. let byl o písničkáře a folkovou hudbu obrovský zájem. Do jejich vystoupení se mnohdy promítala celospolečenská nálada i písně ironizující komunistický režim. Bohdana Mikoláška ale po návratu do vlasti v roce 1989 to, že folkový žánr plnil stadiony, zaskočilo. Nabízí se paralela s rozčarováním Karla Kryla, jiného skladatele a básníka, který se při cestách do vlasti po roce 1989, trápil tím, jak se vyvíjí politika a společnost.

 

Zkušenost exilu

Bohdan Mikolášek v exilu přestal skládat písně, věnoval se spíš vážné hudbě. „Každý odloučení od vlasti prožívá jinak, v Mikoláškově duši se zřejmě něco přetrhlo," míní editor Mikoláškova díla Jan Šulc a dodává, že jde ale vždy o velmi intimní téma. Poukazuje na osobní zkušenost s jinými exulanty z let 1948 nebo 1968, třeba s historikem a překladatelem z ruštiny Jiřím Kovtunem, který působil ve Spojených státech, jenž zřejmě prožíval exil o něco snadněji.

 

Těžší úkol

Podobně hořce, jako Mikolášek, vnímal z pohledu Jana Šulce exil Jaroslav Hutka, který žil od roku 1978 v Holandsku. Bohdan Mikolášek připouští, že i dnes, podobně jako koncem 60. let, může písničkář přinášet celospolečenské poselství, ale připouští, že to není snadné. „Rozdíl proti šedesátých letům je ale v tom, že jsme to s výpovědí měli jednodušší, než dnešní mladí lidé," uzavírá svou životní zkušenost Bohdan Mikolášek.

Martina Mašková


Recenze

BOHDAN MIKOLÁŠEK: ÚKLID V SUTERÉNU (PÍSNĚ, BÁSNĚ, ROZHOVORY)

 

Knihu Bohdana Mikoláška lze číst jako jakýsi pracovní životopis. Vystavěný z pěti kapitol. V první, nejobsáhlejší, jsou texty písní řazeny podle alb. Propojeny jsou úvody autora, případně ještě dalším příspěvkem nebo slovy někoho jiného. Texty při soustředěném čtení obstojí i bez hudebního doprovodu a z průvodního slova vysvitne občas sdělení nejen o pozadí vzniku písní samých. Zdaleka vše není vážné či lehce úsměvné. Jsou tu též přímo rozverné texty - CD Až se vrátím. Následuje několik Mikoláškových textů a fejetonů, třeba i o vztahu s Karlem Krylem, rozhovory, dopisy…

Nadpis kapitoly Básně by mohl být klidně v uvozovkách. Autor se zde ani náhodou netváří jako Básník. Opět, hlavně nevážně, si nápaditě pohrává s mateřštinou na různá témata jako prázdniny, „opěvné a oslavné příležitosti", nabízí „moudrosti a postřehy", v nichž se občas zaměří i na zcela vážné věci s nadhledem. Diskografie je členěna tematicky na písničkovou tvorbu, elektronickou a scénickou hudbu, církevní hudbu a různé další hudební projekty. Teprve pak následuje pokus seřadit je ještě chronologicky, většina totiž vyšla pouze vlastním nákladem a některé se značným zpožděním.

Diskografii předchází kapitola Očima jiných. V té se vedle sourozenců a manželky a úplně cizích lidí z internetu vyjadřují hlavně přátelé - například vydavatel a organizátor Jiří Pallas, písničkář Vladimír Merta, překladatel Martin Hilský, hudebníci Martin Kratochvíl a Michael Kocáb (občasný spoluhráč, ještě před emigrací), Kocábův otec, evangelický farář, hudebníci ze Švýcarska, další skladatelé a básníci a za mnohé kolegy ze Semaforu Jiří Suchý a dokonce František Ringo Čech (nevím nakolik zcela pravdivě, rozhodně však vtipně). Jen citacím by bylo možno věnovat několik stránek, to bych ale budoucího čtenáře ochudil. Přílohou je ještě výtečné první album, poprvé vydávané na CD.

Nevyužita nezůstala ani vnitřní vazba (předsádka). Na začátku knihy je kopie části raného, tužkou psaného notového zápisu s textem sloky písně Dům, kde bydlí láska. Vzadu je reprodukce strojopisu „Záznamu" mjr. Mrkvičky i s doporučením náčelníka 1. oddělení mjr. Točíka svazek MIKOLÁŠKA Bohdana č. 18321 uložit v archivu MV, protože „…byla cítit z jeho řeči jasná neochota se nadále stýkat s příslušníky MV a i z hlediska našeho za dané situace není vhodným typem do problematiky kultury k dalšímu operativnímu využití."

Pozoruhodná knížka může být také objevnou cestou, seznámením s osobností skladatele, muzikanta a písničkáře, o němž jsme neměli nic vědět a málem se to stalo. V tom vidím její další přínos.

Petr Nožička


Recenze

BOHDAN MIKOLÁŠEK: ZNOVU…

 

Na domácí scéně se pro Bohdana Mikoláška těžko hledá srovnání. Snad jediné, zdaleka ne přesné. Bohatostí melodických nápadů a hlasem mi trochu připomíná Petra Ulrycha.

Album je vlastně jakási rekonstrukce. Jak by album znělo, kdyby mohlo být natočeno v době, kdy byly písně napsány a hrány na nepočetných koncertech na přelomu 60. a 70. let. Nemohu srovnávat, na žádný jsem neměl to štěstí. Za štěstí však považuji, že si takovou nádheru mohu pustit aspoň doma. Původně vyšlo v roce 1988 v Mikoláškově novém domově Švýcarsku. U nás vydané LP jsem si v devadesátém nepořídil. Přeci jen je občas poznat, že nežije u nás, Dům, kde bydlí láska promlouvá nádhernou, „nezkaženou", až „obrozeneckou" češtinou, a písni to dodává jisté kouzlo. Někdy mu stačí dvě kytary a další hlas. V Namaluj, brácho, dům vytváří krásný dvojhlas, původní pěveckou partnerku, sestru Věru, nahrazuje dcera Adriana. Pro titulní Znovu podporují dvanáctistrunnou kytaru, decentní klávesy, další kytara, zvony… Jindy jsou aranžmá mnohem bohatší - například Čtyři vrabci v louži s klavírem a malým orchestrem, do refrénu mohutnící Sám, pestrý Čas. Ticho, inspirované Palachovou obětí, zcela změnilo a poznamenalo Bohdanu Mikoláškovi život, po něm přišly zákazy a nakonec raději emigrace. Píseň je to nesmírně působivá posmutnělou hudbou a silnými textovými obraty „Zemřel živý člověk / a mrtví zůstali žít". O kvalitě alba svědčí to, že z něj Ticho nevyčnívá, jsou tu další, třeba ne tolik „angažované, promlouvající k době", ale melodicky, aranžérsky i textově osobité.

Petr Nožička


Recenze

BOHDAN MIKOLÁŠEK: ÚKLID V SUTERÉNU

 

Písně, básně, rozhovory je podtitul knihy, ve které známý písničkář a skladatel Bohdan Mikolášek, jedna z osobností 60. a 70. let, shromáždil za pomoci editora Jana Šulce veškeré své texty a doplnil je vzpomínkami přátel. Autor proslulé písně Ticho o smrti Jana Palacha byl po letech zákazů přinucen k odchodu do švýcarského exilu v roce 1982, odkud se vrátil po roce 1989 již jako skladatel převážně elektronické hudby. Ke knize je přiloženo i CD Znovu, nejznámější album jeho písní, které zatím vyšlo pouze na LP. Oceňme i podrobnou faktografickou část se seznamy alb, koncertů a skladeb.



ZPĚT na detail knihy