Chirurgovy úspěchy a zklamání

Recenze

CHIRURGOVY ÚSPĚCHY A ZKLAMÁNÍ

Vzpomínková kniha prof. MUDr. Miloše Hájka, DrSc., (*1931) Chirurgovy úspěchy a zklamání z edice Almanach medicíny je čtivou memorabilií u nás i v zahraničí renomovaného chirurga, vědce a vysokoškolského pedagoga.

Obdivuhodně živé, podrobné vzpomínky s převážně profesiografickým zaměřením dokumentují nároky na povolání chirurga z hlediska školní a odborné přípravy, mnohostranné praxe, nepřetržitého vzdělávání, vědeckého bádání a osobních vlastností, jež jsou v souhrnu předpokladem pro špičkový výkon této profese. Autor knihy všem těmto nárokům plnou měrou dostál.

Plně zaujat prací a studiem

Na pražskou Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy Miloš Hájek vstoupil v roce 1950. Během svého studia i pozdější praxe měl možnost poznat řadu významných českých lékařů, v knize zmiňuje své vzpomínky mimo jiné na psychiatra Vladimíra Vondráčka, internistu Josefa Charváta, ortopeda Jana Zahradníčka, gynekologa Josefa Jerieho, patologa Josefa Hepnera, biochemika Jana Šulu, anatoma Ladislava Borovanského, fyziologa Viléma Laufbergera, mikrobiologa Františka Patočku, patologa Heřmana Šikla, otorinolaryngologa Antonína Přecechtěla, psychiatra Zdeňka Myslivečka, chirurgy Arnolda Jiráska, Emericha Poláka, Jaroslava Procházku, Bohuslava Niederleho, Zdeňka Šerého a mnoho dalších.

Zajímavá je uváděná profilace (vnitřní struktura a organizace) chirurgických pracovišť. Profesor Hájek začínal svou praxi na Slovensku, v nemocnici v Brezně nad Hronom, v letech 1956-1959. V Praze působil v letech 1959-1977 ve Vinohradské nemocnici, v letech 1967-1969 byl (spolu s manželkou pediatričkou) jako vědecký pracovník na stáži na státní univerzitě v Groningenu v Nizozemsku, kde se seznamovali s tamním pojetím medicíny a zdravotnictví, od roku 1978 do roku 1990 pak působil jako primář chirurgického oddělení v Nemocnici Na Bulovce, v letech 1991-1993 byl primářem chirurgického oddělení Nemocnice Na Františku a konečně od roku 1994 do roku 1997 byl přednostou Chirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. Z jeho vzpomínek plyne, že po celý život byl a je plně zaujat především svou prací a studiem, získáváním experimentálních a zahraničních zkušeností, vědeckou a pedagogickou prací.

Nestačí jen ekonomický a technický pokrok

Autor se dokázal až neuvěřitelně autenticky vrátit v čase a podrobně, poutavě vyprávět o tom, kde pracoval, čím se zabýval, na jaké úrovni a s kým spolupracoval a jak vše - v dané době - prožíval. Tehdy vyžadovanou politickou angažovanost vnímal jako nenáležitou, zdržující odborný růst. V uplatňování vedoucí úlohy strany na pracovišti pak viděl především negativní narušování interpersonálních vztahů, zejména (ale nejen) pro časté upřednostňování méně schopných kolegů, členů KSČ. Změnu společenských poměrů v roce 1989 přivítal, avšak podle jeho slov se zároveň „prosadily naprosto odlišné priority, než jsme si po listopadu '89 přáli… K tomu, aby to bylo v jakékoli společnosti lepší, nestačí jenom ekonomika a pokrok techniky, ale je třeba především lidské vzdělanosti a etické výchovy." Memorabilii profesora Miloše Hájka lze bez rozpaků zařadit i mezi literaturu faktu a bez nadsázky také mezi učebnice, neboť jde o životem prověřené vademekum pro chirurgy, kteří touží dosáhnout maxima ve svém oboru.