Endokrinní hypertenze

Recenze

Pořadatel, profesor MUDr. Josef Marek, DrSc., v úvodu publikace upozorňuje na záměr a postavení „Trendů". Záměr označuje jako snahu vyplnit místo mezi učebnicemi a mezi časopisovými články. Předložený moderní souhrn poznatků by měl být k užitku především praktickým lékařům, internistům a kardiologům.

Autoři věnují publikaci nejvýznačnějšímu českému endokrinologovi - profesoru MUDr. Vratislavovi Schreiberovi, DrSc.

Kniha je členěna do šesti samostatných částí zakončených bohatými odbornými citacemi. Jako první je uveden systém renin-angiotenzin a arteriální hypertenze (SRA), který zasahuje výrazným způsobem do tlakové, objemové, vodní a elektrolytové rovnováhy. Jedná se o komplexní homeostatický mechanismus zahrnující řadu působků, které se navzájem ovlivňují a tvoří jednotný funkční celek. Autor podává základní definici a vysvětluje funkci systému, včetně podílu systému na regulaci krevního tlaku a patogenezi hypertenze. Pozornost je věnována terapii a jednotlivým indikačním možnostem, kombinaci podávání ACE inhibitorů a blokátorů AT1 receptorů, včetně nežádoucích účinků.

Mineralokortikoidní hypertenze je nejčastější formou endokrinně podmíněné hypertenze způsobené autonomní nadprodukcí mineralokortikoidů. Kapitola, obsahující definici, vysvětlení pojmu, klasifikaci a charakteristiku jednotlivých forem hyperaldosteronismu, včetně diagnostiky a terapie, je přehledně zpracovaná a instruktivně doplněná tabulkami a obrázky.

Cushingův syndrom poprvé popsaný v roce 1932 Harveyem Cushingem je jako klinický syndrom charakterizován nadprodukcí glukokortikoidů. Jedná se o poměrně vzácný syndrom, ale jeho diagnóza a diferenciální diagnóza patří v klinické endokrinologii k nejobtížnějším. Pozornost je proto věnována především klinickému obrazu (doplněno názorně fotografiemi pacientky) a možnostem terapie jednotlivých forem tohoto syndromu, včetně chirurgických intervencí.

Další kapitola se věnuje novým postupům v diagnostice a léčbě feochromocytomu a pseudofeochromocytomu. Feochromocytomy jsou nádory sporadické, až ve 24 % se vyskytují familiárně. Jsou vzácné, ale zrádné. Pokud nejsou včas rozpoznány nebo řádně léčeny, jsou smrtící. Proto je nutná jejich včasná diagnóza, ve většině případů i chirurgická léčba. Důležité je, aby lékař na základě projevů a klinických souvislostí (mj. hlavně o možnosti výskytu nádorů) věděl. Rozsáhlá odborná literatura v závěru kapitoly dává možnost dalšího studia.

Společný výskyt obezity a hypertenze je kvantitativně epidemiologický a poněkud komplikovaný, právě tak je komplikovaný vztah obezity a diabetu. Tuková tkáň je zřejmě největší endokrinně aktivní orgán těla. Je to sekreční tkáň produkující řadu látek, z nichž část se uplatňuje při vzniku diabetu, část při vzniku hypertenze i tzv. metabolického syndromu. Kapitola nazvaná Hormony tukové tkáně a hypertenze uvádí čtenáře do těchto složitých vztahů, mezi kterými autor řadí hypertenzi k jádru metabolického syndromu.

Hypertenze u primární hyperparathyreózy (PHP) se vyskytuje poměrně často. Nemocní s PHP mají častější výskyt abnormalit než normální populace, včetně hypertenze, hypertrofie levé komory a kalcifikace aortálních a mitrálních chlopní. Je to pravděpodobně důsledek metabolických a lipidových poruch, při kterých je poškozena funkce endotelu. Popsána je studie u 647 nemocných (130 mužů a 517 žen) s prokázanou PHP.

Zpracovaná témata demonstrují univerzálnost endokrinologie, která se v moderních poznatcích autorů stává samozřejmou součástí prakticky všech vědních oborů medicíny. „Trendy" se stanou určitě výborným doplňkem práce klinika, terénního lékaře i studujícího medicíny.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Tato kniha zahajuje novou řadu oblíbené knižnice Trendy. Titul nebyl vybrán zcela náhodně. Tematicky totiž odráží program posledních Endokrinologických dnů, konaných v červnu 2004 v Hradci Králové.

Hypertenze patří nepochybně k chorobám masového výskytu - odhaduje se, že její prevalence v naší populaci je asi 25-35 %, sekundární formy je kolem 5 %. V České republice je tedy asi 250 000-300 000 nemocných se sekundární hypertenzí. A i když endokrinně podmíněná je jen malým dílem, přece jen není pominutelná. Její specifikum je v tom, že správně diagnostikovaná a léčená může být ve většině případů zcela vyléčena.

K napsání knihy přizval prof. Josef Marek sedm spolupracovníků, z toho dva zahraniční. Ti v 6 kapitolách probrali prakticky celou problematiku endokrinně podmíněné hypertenze. Patofyziologické úvody modernizují naše znalosti stejně jako nové diagnostické postupy, ať již v oblasti funkčních testů, nebo zobrazovacích metod. Cenná jsou terapeutická doporučení jak konzervativních, tak chirurgických postupů. Všechna doporučení jsou shodná s Doporučeními Endokrinologické společnosti ČLS JEP a odrážejí poznatky medicíny založené na důkazech. A to praktickou cenu této publikace zvyšuje.

prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.