Hyperkinetická porucha / ADHD

Recenze

Hyperkinetická porucha dětí s typickými projevy, jako jsou poruchy pozornosti, hyperaktivita a impulzivita, je určitým omezením v plném využití intelektových schopností dítěte. Porucha vzbuzuje většinou negativní reakce okolí a omezuje sociální úspěšnost postiženého. Časté přetrvávání poruchy do dospělosti, následné riziko disociálního vývoje a vysoká incidence zvyšují společenskou závažnost onemocnění. Psychiatři dospělých se dosud dostatečně neseznámili s touto »dětskou poruchou«, proto jsou tito jedinci vedeni pod různými (i nesprávnými) diagnózami. Včasná správná diagnóza a cílená medikamentózní terapie může snížit budoucí rizika pro pacienta.

V úvodu publikace je zařazen historický přehled hyperkinetických poruch, na který volně navazují kapitoly klinické. Přednostně jsou uvedena diagnostická kritéria hyperkinetických poruch (ADHD z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder), včetně přístupů k nim. Podle současných názorů je příčina hyperkinetické poruchy pravděpodobně heterogenní, uplatňují se genetické i negenetické faktory vzniklé zřejmě prenatálně (toxémie, hypoxie, kouření, alkohol, poruchy neurotransmise apod.).

Velká pozornost je věnována klinickým projevům onemocnění a samotnému vyšetření hyperkinetického dítěte. Základem kvalitní léčby je správně stanovená diagnóza, což je v publikaci opakovaně zdůrazňováno. Hyperkinetickou poruchu často doprovázejí ještě další poruchy, které upozorňují na narušení nebo opoždění vývoje CNS (např. porušení vizuálně-motorických dovedností). V samostatných kapitolách jsou uvedeny podrobně všechny postupy nutné k získání poznatků o projevech dítěte (rodina, škola, kamarádi, zájmy, koníčky, hra, event. návykové látky, popis potíží, vývojové zvláštnosti, příp. komorbidity), dále předlohy dotazníků, laboratorní, zobrazovací i elektrofyziologické vyšetřovací metody, diferenciální a psychologická diagnostika.

Autoři věnují velký díl pozornosti farmakoterapii a zařadili do textu také přehled psychofarmak používaných dříve i v současné době, s uvedením jejich indikace i nežádoucích účinků. Za optimální léčbu se pokládá spojení farmakoterapie a vhodné psychoterapeutické a behaviorální techniky. Zdůrazněn je význam spolupráce s rodinou. Molekulárně genetické studie ukazují na možnou souvislost vztahu hyperkinetické poruchy a některých dalších komorbidit (Tourettův syndrom, autismus), dále souvislost s poruchami chování, obsedantně kompulzivními poruchami a dalšími. Léčba specifických vývojových poruch musí být multimodální za spolupráce učitelů, rodičů, pod vedením odborníků. Diagnostický omyl může negativně ovlivnit výsledek terapie, proto jsou v závěru kapitoly zařazeny doporučené postupy léčby (u komplikované ADHD). Pro komplexnost je v samostatné kapitole uvedena rovněž účinnost nestandardních terapeutických postupů (EEG biofeedback, relaxační trénink, masáže apod.). Autoři upozorňují, že i v ČR lze předpokládat určitou prevalenci hyperkinetických poruch u adolescentů a v dospělosti - od lehkých forem až po závažná postižení, která mohou přecházet až do oblasti negativních sociálních jevů.

V příloze, která publikaci uzavírá, jsou shrnuty odpovědi odborníka na nejčastější dotazy rodičů dítěte s hyperkinetickou poruchou. Je výborným praktickým vodítkem zkušeného psychiatra a terapeuta pro všechny, kteří se s touto problematikou setkávají.

Jednotlivé kapitoly jsou doplněny odbornou literaturou. Seznam použitých zkratek a rejstřík je samozřejmou součástí předkládané monografie.

Kniha je určena psychiatrům, klinickým psychologům, ale bude určitě cennou odbornou pomůckou dalším odborníkům - pediatrům, neurologům i pedagogům, právě pro ucelený přehled současných poznatků o hyperkinetické poruše. Ta je sice onemocněním dětského věku, ale svými riziky (pokud je nepoznána, mylně diagnostikována, špatně zařazena a nesprávně léčena) přechází u mnohých do dospělosti, kde se skutečně může stát a často i stává společenským problémem, jak již bylo uvedeno!

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Věděli jste, že behaviorální problémy spojené s hyperkinetickou poruchou se vyskytují podle ICD klasifikace až u 8 % dětí, podle DSM dokonce až u 19 %? Věděla by si většina nás psychiatrů rady s léčbou této poruchy? Odpovědi na řadu otázek kolem ADHD poskytne zdařilá monografie, která je společným dílem kolektivu autorů z dětského oddělení Psychiatrické kliniky FN Brno ve spolupráci s Ústavem biochemie Masarykovy univerzity v Brně.

V úvodu knihy je podán historický přehled vývoje konceptu hyperkinetických poruch, jejich současné klasifikace a epidemiologie. Další kapitoly jsou věnovány názorům na příčiny poruchy, zvláštní pozornost je věnována genetice. Následuje praktická část - tedy vyšetření a diferenciální diagnostika, včetně zobrazovacích metod a EEG. A nakonec léčba, farmakologická, psychoterapeutická i nestandardní - jako je například EEG biofeedback.

MUDr. Filip Španiel