Lůzr frendly

Autoři

Strukturovaný profesní životopis

Nevím už, ve kterém věku mne začalo připadat, že slovo oděné v rouše hudby má vetší váhu nežli slovo nahaté. Jisté je, že asi rok poté, co jsem se naučil první svatou trojici od G dur, jsem s překvapením seznal, že některé brilantní myšlenky dosud v písních chybí, a je tedy mým posláním, abych je přivedl na svět. Zatímco však Paul Anka porodil Dajánu jako šestnáctiletý a Karel Kryl v devatenácti vydával nesmrtelné hudební výpovědi o zlořádu světa, mne se v tomto i pozdějším věku rodila samá nedonošená, mrtvá, ba zvápenatělá nekřtěňátka. Nejhůř to dopadalo s těmi, na než jsem už při početí naložil onu brilantní myšlenku.

Trvalo hezkých pár let, než ze mne vypadla první píseň, která přežila dodnes. Jmenuje se Africký déšť, její půvab spočívá v tom, že je taky o ničem, ale aspoň to přizná, a na této desce ji nenajdete. Zajásal jsem tenkráte a začal skládat další písně o ničem, čímž jsem se sice výrazně posunul ke zlatému standardu českého folkaře, ovšem sžíravě pravdivá výpověď o světě pořád nikde.

A pak přišlo pár obřadů zasvěcení, pár lásek přelétavých a jedna usedlá, pár zázraků z nebe spadlých i průšvihů do nebe volajících. A začala se rodit dílka, která už jsem bez obav pustil ze vrátek. Po letech koncertování a vysvětlování, proč ještě nemám cédéčko, jsem nakonec udělal i cédéčko. Chce být přívětivé ke všem, kdo jsou jako já - lůzr frendly.

Honza Jícha