Hodina duchů

Ukázka

KLÍNOVÉ PÍSMO

Jestlipak někdy budu plynně

Klínové písmo číst

Zakletá slova na tvém klíně

V tisíci svůdných míst?

Klínové písmo

V křovinách vlasů

A v džungli stisků

V tůni úst

Klínové písmo

Z pradávných časů

V navátém písku

Chci spatřit růst

Noc co noc bloudím po pokoji

Něco se musí stát

Když zkouším na svém psacím stroji

Klínovým písmem psát

HODINA DUCHŮ

Probudil jsem se náhle vprostřed noci

V domnění že jsem v domě sám

Duchové mě však měli zcela v moci

Měli tu mejdan přesně o půlnoci

No hrůza! A to říkám vám

Na duchu hned tak neklesám

Nebyly to však vůbec žádný ucha

Každej duch vlastnil notnou dávku ducha

Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku

A myslel na to kdo má nobelovku

A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli

Co složil napsal A co vynalezli

V rohu sám Nobel se svým dynamitem

Vedle něj Einstein relativně s citem

Vykládal o svým novým referátu

Edison tahal z kapes kousky drátu

Amundsen mával dlouhou bílou šálou

A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?

Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů

Marie Curie tloukla pěstí o stůl

Picasso zkoušel cigaretou fresky

A Albert Schweitzer pouštěl starý desky

I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli

A Kainar psal svý: Dobrý večer králi...

Hodina duchů Dřepím na posteli

Třicet tři roků a co dál?

Duchové děsí - vzdělaní a skvělí

Ptají se kdo jsem že mě neviděli

Kdo jsem a co jsem vykonal?

ZÁVĚŤ

Až přijde notář a začne mávat

Mou právoplatnou závětí

Začnou se všichni dědictví vzdávat

A vytrácet se vzápětí

Kdopak chce moje smutky a děsy

Lásky a touhy bez hranic?

Už vidím strejdu jak vlasy rve si

Nad tím že ze mě nemá nic

Už vidím tetku jak z pohřbu zpátky

Nese si aspoň květináč

Kdo si však vezme můj smích a zmatky

Něhu i nudu zpěv i pláč?

Nikdo by nechtěl na krk mý plány

Tu spoustu snů a údivu

A než se dočkat takový rány

Zůstanu radši naživu