Posekej si ten trávník, nejsou vidět hadi

Ukázka

Je to již nějaký ten pátek, co jsem odletěl z Čech do Jižní Ameriky. Za první rok jsem se naučil španělsky tak, že nyní si pokecám i s horalem z Kolumbie, jehož výslovnost by se dala směle přirovnat k ostravštině. Zjistil jsem, že nemusím mít obavu o pracovní příležitost a partnerství, jestliže přijdu na schůzku o hodinu později. Rovněž jsem si zvykl na to, že mne policajt nezalehne na zem poté, co jsem přešel přechod na červenou, ale dokonce mě k tomu sám vybídne, když je evidentní, že zrovna nic nejede. Zjistil jsem, že zde chlapa nedělá zkušeným datum narození v jeho občance, ale jeho zkušenosti a síla odpuštění, a ženské si nelámou hlavu z toho, že mají zadnice jak štýrští valaši, ale že by je mrzelo, kdyby hystericky křičely kvůli kdejaké blbosti na své děti. Pochopil jsem, že mohu klidně chodit v potrhaných kalhotách a propocené košili, aniž by mne kdokoliv podezíral z toho, že jsem bez střechy nad hlavou, a domlouval mi, ať dělám něco užitečného! Potěšilo mě, že když má člověk chuť pokřižovat se a pomodlit před kostelem, kolemjdoucí si nebude klepat na čelo, ale začne se spolu s ním modlit za cokoliv, co potěší a pozvedne svět k lepšímu. Pochopil jsem, že jsem se zamiloval do světa, kterému se neprávem říká „tercer mundo“. Vítejte v Latinské Americe…