Kardiopatologie

Ukázka

Předmluva

Krátce poté, když jsem po promoci v roce 1964 nastoupil na královéhradecký ústav patologie, vyzvali mne mí učitelé prof. Fingerland a prof. Vortel, abych se začal specializovat na oblast patologie srdce, která dosud byla na ústavu »bezprizorná«, a přitom žádaná zdejšími kardiology a kardiochirurgy. Tak bylo určeno mé celoživotní profesní zaměření. V této publikaci tedy shrnuji své poznatky v kardiopatologii za 45 let.

Velkou školou byl pro mne v letech 1968-1970 studijní pobyt WHO v Ugandě - »ráji« pro kardiopatology, protože jde o endemickou oblast kardiomyopatií, přičemž nemoci srdce jsou zde v »čisté« formě, při téměř neexistenci aterosklerózy a ischemické choroby srdce. Nemocem srdce jsem se věnoval i během svého působení v Pardubicích v letech 1976-1990.

Předkládaná publikace má jediného autora; toto řešení má proti kolektivním dílům výhodu hlavně v jednotnosti stylu, na druhé straně však nutně vede k poněkud subjektivnímu náhledu na problematiku a také nemůže jít ve všech pojednávaných oblastech do velké hloubky. Knihu jsem tedy pojal spíše jako postgraduální učebnici nežli jako monografii. Text také nepokrývá kardiopatologii v celé šíři, neobsahuje některé speciální otázky, např. problematiku vrozených srdečních vad v dětství, patologii transplantace srdce a patologii převodního systému - tedy oblasti, v nichž jsou mé vlastní zkušenosti jen omezené - a tento nedostatek jsem nechtěl nahrazovat opisováním z literatury.

Patologové stáli svými morfologickými nálezy na začátku historie většiny srdečních chorob. Uveďme jen Morgagniho prvou monografii patologie (1761), mj. s popisy chlopenních vad, disekce aorty a kalcifikace věnčitých tepen srdce, Rokitanského knihu o vrozených srdečních vadách (1875), Tearův popis hypertrofické kardiomyopatie (1958), Daviesův a Thomasův průkaz akutních změn ateromových plátů v patogenezi akutních koronárních syndromů (1985), Rossovu teorii patogeneze aterosklerózy (1986) a jeho nový náhled na aterosklerózu jako zánětlivé onemocnění (1999), interpretaci endomyokardiálních biopsií až současné objevy v molekulární genetice srdečních chorob.

Na rozdíl od dřívějšího čistě morfologického pojetí kardiopatologie se dnes patolog zabývající se nemocemi srdce neobejde bez úzké spolupráce s kliniky a často je i formálně členem multidisciplinárního týmu.

I v naší republice má spolupráce patologů s kliniky tradici; připomeňme například, že v Československé kardiologické společnosti vzniklé v roce 1929 byl členem výboru (a pokladníkem!) patolog Václav Jedlička (1893-1971), na prvém sjezdu společnosti (1933) měl zásadní přednášku o patologii myokardu Heřman Šikl (1888-1955), či fakt, že Společnost kardiologů vydala v roce 1948 monografii Šikla a Benešové Vrozené malformace srdce. Ze současnosti je příkladem spolupráce patologa s klinickými kardiology působení doc. Viery Povýšilové v Dětském kardiocentru v Praze-Motole.

V posledních letech jsem dosti často přednášel na odborných fórech kardiologických - morfologický korelát různých srdečních chorob. Obdobnou klinicko-patologickou korelaci jsem měl na mysli i při psaní této knihy. Byl bych potěšen, kdyby sloužila k poučení nejen patologů, ale i kardiologů.

Pokud jde o formu knihy, obsahuje kromě základního textu i části zaměřené více na kliniku, označené vždy jako Klinicko-patologická epikríza, a také odstavce z relevantních dějin medicíny, označené vždy Historie. Na konci každé kapitoly je příslušná obrazová dokumentace a literatura. Abych se vyhnul mnohonásobným citacím základních kardiopatologických monografií, uvádím je již na tomto místě:

·        Anderson RH, Becker AE. The Heart. Structure in Health and Disease. London: Gower Medical Publishing, 1992, 296 p.

·        Chopra P. Illustrated Textbook of Cardiovascular Pathology. London: Taylor & Francis, 2003, 248 p.

·        Factor SM, Lamberti-Abadi MA, Abadi J. Handbook of Pathology and Pathophysiology of Cardiovascular Disease. Boston: Kluwer Academic, 2002, 312 p.

·        Hudson REB. Cardiovascular Pathology. Vol. 1, 2. London: Edward Arnold, 1965, 2123 p.

·        Hudson REB. Cardiovascular Pathology. Vol. 3. London: Edward Arnold, 1970, 1166 p.

·        Olsen EGJ. The Pathology of the Heart. 2nd ed. London: The MacMillan Press, 1980, 402 p.

·        Silver MD, Gotlieb AI, Schoen FJ. Cardiovascular Pathology. 3rd ed. New York: Churchill-Livingstone, 2001, 808 p.

Závěrem chci poděkovat:

svým zemřelým učitelům prof. Antonínu Fingerlandovi a prof. Vladimíru Vortelovi (v Hradci Králové) a prof. Michaelu Huttovi (v Ugandě), všem spolupracovníkům na Fingerlandově ústavu patologie (FÚP) v Hradci Králové, klinickým kolegům v Hradci Králové - kardiologům prof. Jiřímu Kvasničkovi a prof. Janu Vojáčkovi a kardiochirurgům prof. Jaroslavu Procházkovi (†) a prof. Janu Dominikovi, paní Blaženě Šepsové za fotodokumentaci a paní Aleně Hejnové za administrativní práce, svému vynikajícímu žáku a současnému přednostovi FÚP prof. Aleši Ryškovi za vytvoření podmínek pro vznik této knihy, recenzentům knihy prof. Ctiboru Povýšilovi a prof. Janu Vojáčkovi za jejich přínosné připomínky a v neposlední řadě své ženě Ivě za toleranci.

Ivo Šteiner