Země Bójů

Recenze

Zuzana Michnová: Země Bójů

Kdejakým rychlokvašeným hvězdičkám či »celebritám«, které vlastně ještě nic nedokázaly a nemají ani pořádné co říct, vycházejí knižně obsáhlé biografie či maxirozhovory a ejhle, takové Zuzaně Michnové stačí pro vyslovení všeho podstatného brožurka o 150 stránkách. Myslím tím soubor jejích textů (psaných především v období kapely Marsyas a pro vlastní album Rány), který je navíc proložen krátkými vzpomínkovými glosami, jež nenápadně a bez okázalosti sledují mezníky zpěvaččina muzikantsky bohatého života. Osobně ladných miniportrétů v duchu »jak já jsem je poznala a viděla« se tu dočkali například Petr Kalandra, Oskar Petr, Jiří Vondráček či Olin Nejezchleba, zaznamenáno je i pár situací či události, jež se přímo váží ke vzniku konkrétních textů (Leopard, Kvůli ní). Michnové básnické vyjadřování je jinak hodně pocitové a jako by v něm někde pod povrchem bublal permanentní neklid i vědomí prchavosti každého okamžiku. Jak poetičtější texty pro Marsyas, tak přímočařejší pro rockové album Rány (s Michalem Pavlíčkem) ovšem zcela obstojí i bez hudby jako čtená poezie.

Leoš Kofroň

Recenze

Písňové texty Zuzany Michnové papír unese

Písňové texty zpěvačky a písničkářky Zuzany Michnové vždy snesly měřítka pomyslné »skutečné« poezie, měřítka papíru a soustředěné četby. Ať už je Michnová psala pro sebe, potažmo pro svoji kapelu Marsyas, nebo pro jiné interprety jako Kamila Střihavku, Báru Basikovou či Romana Dragouna.

Vydání textů Zuzany Michnové ve sbírce Země Bójů je užitečné. Teprve v tištěné podobě často vytanou významy, které mohly při poslechu písní zůstat skryté za prvním plánem, za fonetickou hříčkou nebo za nezvyklým členěním vět kvůli snazšímu frázování a dosažení vnitřních rýmů. O požitku z prosté krásy veršů nemluvě.

Tištěná podoba pochopitelně odhalí i formální nedokonalosti. Nepříjemně zatahat za uši může třeba »cimrmanovský absolutní rým« v titulním textu Země Bójů (kam patřím já/vím jenom já), v písničkové verzi omluvitelný. Ale vyhledávat takové momenty je hnidopišské.

Při pročítání starých textů Marsyas se mimoděk vybaví spory oblíbené mezi kritiky v sedmdesátých letech, kdy se hojně disputovalo o tom, zda má písňový text vůbec nárok na zařazení do kategorie poezie. Michnová už tehdy mohla nad podobnými dohady mávnout rukou. Jako v éře klasického Řecka, v dobách báje o satyrovi Marsyasovi a Apollónovi (kterou Michnová využila jako předlohu své zřejmě nejznámější písně), kdy se poezie samo sebou »zpívala« neboli podávala formou melodramu a podobný spor byl už z podstaty nesmyslný.

Sbírka Země Bójů shrnuje téměř kompletní textařskou tvorbu Michnové. Chybí pouze několik textů, vyškrtnutých na žádost autorky, přičemž argumentem k vyřazení byla právě přílišná závislost slov na hudbě. Písňové texty doplňuje devět krátkých, svěže vyznívajících prozaických odstavečků vzpomínek Michnové na Marsyas a muzikantské kolegy.

Apendix obsahuje podrobnou autorskou diskografii Zuzany Michnové, sleeve-note k deskám Marsyas i dva články Jiřího Černého pro časopis Melodie z let 1975 a 1980. Chybí podrobnější profil Marsyas a Michnové - příležitost vydání knihy k jeho zpracování přímo vybízela. Edice P. S. vydavatelství Galén, ve které knížka vychází, má však za cíl přinášet sbírky písňových textů, nikoliv suplovat biografie písničkářů.

Tomáš S. Polívka

Recenze

Zuzana Michnová v Zemi Bójů

S lítostí zaznamenávám, že tuhle zpěvačku, která z profilu tak mocně připomínala Joan Baezovou (Vojtěch Lindaur) jsem nechodil poslouchat a obzírat už v letech 1976-1978, kdy zpívala v akustickém triu s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem.

Měl jsem jiné zájmy a starosti a uvolněnou atmosféru koncertů Marsyas jsem si začal užívat až o pár let později. Publikum studentských klubů je zkouškou ohněm... Promine a třeba i přeslechne kulhavý rým, ale není ochotné dlouho čučet do slovního krasohledu, napsal tehdy do Melodie Jiří Černý. Teď, po třiceti letech, se nabízí otázka, zdali texty Zuzany Michnové obstojí v ještě větší zkoušce ohněm, a tou je knižní vydání.

Kam patřím já/vím jenom já...

tvrdí její píseň Země Bójů, která dala název textovému souboru vydanému »písničkářským« nakladatelstvím Galén. Navzdory absolutnímu rýmu je to pravda jen relativní. Díky reedicím na CD se Zuzaně Michnové, třebaže po Listopadu 89 vystupuje už jen sporadicky, dostává velkého kusu posluchačské přízně, přijmete-li tenhle oslí můstek poukazující na její slavné elpíčko z roku 1982 Kousek přízně.

Čtenáři, kteří si zakoupí Zemi Bójů, vědí kam patří, tak předpokládám, budou číst oslyšená slova. Žádné plynutí veršů je nepohoupá, žádné třeskuté metafory je nebudou ostřelovat. Nesdělují se tu žádné věčné pravdy, spíše jen nadhazují otázky...

Jakou mě znáš?/Asi vlídnou a prolhanou...(Zlato a stříbro)

Jan Burian a Jiří Dědeček, jež Galén rovněž vydává, dbají na to, aby jejich písňové texty byly přijímány jako básně. Tuhle ctižádost Zuzana Michnová vůbec nemá. Její slova směřují přes zákruty za vábením melodie, a když občas narazí na útes stylistiky a prozodie, natlučou si, ale neztroskotají. Čtenář s ozvěnou písně v uchu jejím sdělením může věřit.

Co mám ráda, je vzruch/řeč zvonů,/tu nechám do sebe vpít/Denně skládám si kruh/jen z lidí,/ bez kterých nemůžu být...

zpívala na albu V přítmí v roce 1989. A tak to u ní chodí pořád, když je trochu dobře. I když je hodně zle.

Pavel Šrut

Recenze

Sebrané texty Zuzany Michnové probarvují vzpomínky

Do knížky Země Bójů uspořádala písničkářka Zuzana Michnová, frontmanka někdejší skupiny Marsyas, většinu svých textů. Jsou doplněny řadou dokumentů a autorčiných osobních vzpomínek.

Mnozí posluchači i odborníci dodnes vzpomínají na skupinu Marsyas jako na klenot českého folkrocku 70. a 80. let. Kapela, která prošla několika vývojovými fázemi, spojenými s personálními proměnami a s nimi souvisejícím vývojem soundu, měla ve svém čele jako tvůrčí hnací motor nejprve Oskara Petra, po jeho odchodu (nejprve k souboru Jazz Q a posléze do exilu) toto pomyslné žezlo převzala právě Zuzana Michnová.

Ačkoliv v začátcích, jak přesně kniha Země Bójů reflektuje, Michnová psala písně spíše výjimečně (mezi jejími prvními písněmi ovšem byly už budoucí velké hity Dopisy a Příště se ti radši vyhnu, které nechyběly v repertoáru Marsyas po celou dobu jejich existence), od druhého alba Kousek přízně z roku 1982 se stala téměř výhradní autorkou hudby i textů.

Právě v textové složce tkví výjimečnost Zuzany Michnové. Její schopnost poetické metafory a dovedné zacházení s jazykem ji vždy vyčleňovalo z písničkářského i rockového průměru. A totéž platí i pro texty přímočařejší, s velmi silným citem pro vystižení atmosféry, daleko vzdálené českým veršovánkám té doby.

Sbírku textů (při jejichž četbě nemůže pamětníkům automaticky v hlavě »nenaskočit« jejich zpívaná podoba) doplňují a velmi oživují vzpomínky Zuzany Michnové na »historky« z dějin Marsyas (jak se setkala s dalšími protagonisty kapely, na zájezd do Sovětského svazu nebo na setkání s Leonardem Cohenem, jemuž posléze věnovala jednu ze svých nejslavnějších písní Leonard).

Nechybějí ani dokumentární dodatky - samozřejmě přesná diskografie, několik přetištěných článků a doprovodných textů k albům. Do jisté míry tak knížka supluje monografii Michnové a Marsyas, která - alespoň jejich dlouholetým fanouškům - citelně chybí.

Ondřej Bezr

Recenze

PŘEKVÁPKA ZUZANY MICHNOVÉ

Je jí šedesát a je nejen zpěvačkou, ale i literátkou (o filmových rolích nemluvě)

Mezi hosty nedávného knižního veletrhu v Praze patřila i Zuzana Michnová. Čerstvě šedesátiletá folkrocková zpěvačka, rodačka z Jihlavy, jež své dětství a mládí prožila v Náchodě, v expozici nakladatelství Galén podepisovala svou knížku Země Bójů.

Jejím jádrem jsou písňové texty, které sama interpretovala v legendárním Marsyasu či na albu s kytaristou Michalem Pavlíčkem, případně je vložila do úst svým pěveckým kolegům, jako byli Bára Basiková, Marcela Březinová, Kamil Střihavka a další. I když při jejich čtení podvědomě vnímáme melodie, je zřejmé, že většina veršů patří k těm, jež obstojí samy o sobě. Mezi texty prolínají vzpomínky, v nichž autorka přibližuje své muzikantské kolegy, okolnosti vzniku některých písní, zajímavé hudební zážitky. Čtenář se např. dozví o koncertu L. Cohena v roce 1979, který inspiroval píseň Leonard, o zájezdu Marsyasu do Sovětského svazu či o tom, jak se hraje a zpívá hluchoněmým. Zařazena je i kompletní autorská diskografie, recenze a texty k albům.

S městem, kde autorka vyrůstala, je v knize spojená pouze fotografie na obálce, pořízená na náchodském koupališti. (Na otázku na jediný, nepříliš úspěšný koncert v Náchodě na počátku 70. let Zuzana odpovídá, že ani Elvis Presley toho v rodném městě moc nenahrál…) O náchodském mládí a hudebních začátcích se zdejšími Hellmeny bychom se mohli dočíst v autobiografii, kterou zpěvačka připravuje se scénáristou Petrem Jarchovským. „V létě sedneme týden na chalupě a budeme psát, až se z nás bude kouřit.. Víc neprozradím, nechceme o tom zatím mluvit."

Nemluvme tedy a těšme se!

Jan Meier