Mezi Prahou a Ženevou

Ukázka

Význačný britský a posléze americký antropolog a myslitel Gregory Bateson řekl, že myslíme v příbězích (»we think in terms of stories«). Teprve v příbězích pronikáme hlouběji k podstatě věcí, teprve příběhy korespondují s naší zkušeností a jenom příběhy jsou schopny když ne přenést, tak alespoň sdělit zkušenost. Jeden z takových příběhů držíte v ruce. Je to příběh muže ušlechtilého, muže znalého a světem zkušeného, který dokázal do jednoho života vtěsnat několik oborů, několik řečí a několik kultur, jichž se cítí být součástí. Právě pro Petra Jirounka je příznačné, že ač se zájmem o fyziku a studium technických oborů, skončil jako neurofyziolog a neurobiolog s přesahem do biochemie a dalších biologických disciplín. Není v tom paradox. Je to součást jeho odysseovského putování. Petr Jirounek, velmistr zednářské lóže, v profánním - jak on říká - životě skvělý kamarád a neokázalý přítel, vše obrací v jedno (ad unum verto), což nás přivádí v sémantickém poli k univerzitě, univerzálnosti, univerzalitě a nakonec i k univerzu. Jirounkův text není jenom deníkem vědce emigranta, ale také zasvěcuje, neboť je pohledem do zásvětí neurofyziologie a její biofyziky, a zároveň vyvolává existenciální otázky.

Z předmluvy Cyrila Höschla