Schizofrenie

Recenze

Kniha má sedm rozsáhlých kapitol. Nejtradičnější jsou první dvě - Klinický obraz a Epidemiologie: výskyt, průběh, prognóza. Třetí kapitola nazvaná Etiologie rozebírá velmi pečlivě a podrobně nejprve genetické vlivy, později i rizikové vlivy zevního prostředí. Zohledňuje takové proměnné, jako jsou například místo a datum narození, věk otce, otázka migrace, věnuje se obvyklým veličinám - perinatálním komplikacím, stresu, abúzu. V kapitolách Patogeneze:schizofrenie jako neurovývojová porucha a Patofyziologie kniha vychází z klasických poznatků, na jejich základě odkrývá řadu nových netradičních pohledů na schizofrenii jako onemocnění živočišného druhu homo sapiens. Jde bezesporu o nejdramatičtější část této publikace. Šestá kapitola Terapie schizofrenie je pojata klasicky, velmi správně zdůrazňuje i nezbytnost psychoterapie, psychoedukace a psychoedukačních programů pro schizofreniky. Závěrečná část Schizofrenie a společnost se věnuje stále opomíjeným tématům jako je stigma, násilí a kvalita života nemocných schizofrenií. Kniha poskytuje i velmi užitečný přehled recentní literatury vztahující se k tématu.

Nejde o publikaci, která se čte snadno při skleničce vína. Je na ni potřeba nejen klid, ale i soustředění. Nejde ani o čtení pro laiky či psychiatrické začátečníky. Vyžaduje po čtenáři jistou míru znalostí. V tom se může skrývat určitý problém knihy: mohla by svým hutným obsahem odradit méně erudované zájemce o schizofrenii. Snad více příkladů k ilustraci (kazuistik) by text oživilo a zpřístupnilo. Pomineme-li tento handicap, otevírá se před námi rozsáhlý, pestrý a přitom propracovaný obraz současného poznání fenoménu schizofrenie. Zaujme nás stejně jako detektivní romány znalců svého řemesla, vtáhne nás do děje jako dobrá literatura sci-fi. Na rozdíl od nich však je pevně zakotvena v realitě vědeckého poznání, které nemusí být vůbec suché či nezáživné. Neustále udržované dramatické napětí díla je průsečíkem dovednosti obou autorů s rafinovanou záhadností psychiatrie, která je nedílnou součástí pestré mozaiky současné medicíny. Proto by o knize Schizofrenie: neurobiologie, klinický obraz, terapie měli vědět nejen psychiatři, ale i kolegové z jiných oborů. Byli by možná velmi překvapeni, jaká je moderní psychiatrie.

doc. MUDr. Vladimír Pidrman, PhD.

Recenze

Publikace dvou autorů - klinického pracovníka a neuropatologa - je spojením dosavadních tradičních poznatků o schizofrenii s poznatky netradičními, které vycházejí z modelu stavby a činnosti mozku. Model vznikl na základě kognitivní vědy a výsledků výpočetní techniky. Vnímá mozek jako soubor funkčních systémů, jejichž příkladem jsou smyslová vnímání, paměť a řeč, hybnost a řídicí funkce čelních laloků. Model autoři chápou jako didaktické, otevřené a trvale se měnící hledisko.

Publikace je přehledně rozdělena do sedmi oddílů. Schizofrenie se vyznačuje pestrostí příznaků. U nemocného se zjišťují poruchy vnímání, myšlení, jazyka, emocí, motoriky a kognitivních funkcí. První kapitola Klinický obraz začíná velice instruktivně právě kazuistikami, které charakterizují toto onemocnění. Jsou zde uvedeny jednotlivé symptomy v návaznosti na historické poznatky (bludy, halucinace, dezorganizované chování, myšlení, řeč) i další negativní schizofrenní symptomy. Autoři upozorňují na složitý vztah mezi depresí a schizofrenií a na nebezpečí suicidií u schizofrenního nemocného (25-50 % pokusů). V přehledných tabulkách je uvedena současná klasifikace schizofrenií vycházející rovněž z poznatků psychiatrických klasiků a doplněná poznatky soudobými.

Schizofrenie se vyskytuje ve všech populacích na světě i ve všech geografických oblastech, avšak v různých částech světa s rozdílnou intenzitou. Prevalence, incidence, začátek a časný průběh s typickými příznaky i u dlouhodobého průběhu onemocnění jsou zachyceny v druhém oddíle knihy (Epidemiologie: výskyt, průběh, prognóza). Psychosociální stres nepříznivě ovlivňuje průběh schizofrenie, stejně jako ovlivňují průběh psychotických poruch životní události. Přitom rekurence psychotických symptomů nemusí být u schizofreniků jedinou odpovědí na stresující životní událost. (Schizofrenik se často vyhýbá »emočně přetíženým rodinným interakcím«.)

Při rozvoji schizofrenie se uplatňují genetické vlivy i vlivy zevního prostředí. Modelu genetického ovlivnění i přenosu onemocnění je věnována třetí kapitola Etiologie, v níž jsou podrobně uvedeny rizikové vlivy zevního prostředí (sezónní vlivy, nízká koncentrace mateřského D vitaminu a další nutriční faktory, infekční agens, perinatální komplikace, ale i psychosociální stres v dětství). Autoři upozorňují na značnou prevalenci návykových látek u pacientů se schizofrenií.

Teorii o abnormálním vývoji mozku během časného vývoje jedince a ústícím v schizofrenii v dospělosti představili již nestoři psychiatrie. Neurobiologickou platnost uvedených hypotéz podporují současné poznatky, s nimiž seznamuje čtvrtá část monografie (Patogeneze: schizofrenie jako neurovývojová porucha).

Výzkum patofyziologických mechanismů schizofrenie probíhá na úrovni molekul, synapsí, receptorů a funkčních systémů. Neurochemické teorie, schizofrenie a funkční systémy mozku včetně globálních změn mozku při schizofrenii jsou podrobně a instruktivně představeny v další, páté kapitole (Patofyziologie).

Schizofrenie je léčitelná choroba. Léčba je však dlouhodobá, komplexní. Její součástí je vždy farmakoterapie a sociální intervence. V šesté kapitole Terapie schizofrenie jsou podrobně uvedeny současné postupy a možnosti léčby a podány informace o používaných přípravcích. Rodinná psychoedukace, nácvik sociálních dovedností a trénink kognitivních funkcí jsou zařazeny jako součást terapie i rehabilitační metody. Terapeut by měl vždy nabídnout psychosociální intervenci. Žádoucí je i zapojení rodiny do terapeutického systému.

V sedmé kapitole Schizofrenie a společnost jsou uvedeny stigmatizující postoje společnosti vůči nemocným s duševními poruchami. Nejvýraznějším rozdílem jsou emoční reakce na jednotlivé typy duševních poruch - schizofrenici jsou pokládáni za nebezpečné a nepředvídatelné pacienty více než pacienti stižení depresí. Studie porovnávající kvalitu života schizofreniků dokládají významný ochranný vliv rodiny.

Úvodní seznam zkratek je výbornou pomocí při následném studiu textu. Dodatky k jednotlivým kapitolám doplňují i osvěžují čtenářovy znalosti z historie, vysvětlují některé pojmy a poznámky. Rozsáhlá literatura je členěna v závěru knihy dle jednotlivých kapitol a dává možnosti dalšího doplnění textu nebo odborného studia. Rejstřík slov je vhodným doplňkem knihy, výbornou součástí i ilustrací textové části jsou přehledné tabulky a schémata.

Tato publikace je určena nejen psychiatrům, ale především všem lékařům, kteří se s problematikou schizofrenie setkávají ve svých ordinacích.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Uplynulo téměř patnáct let od vydání doposud jediné monografie věnované výhradně schizofrenii v našich zemích. Autora těchto řádků - pokud mu čtenář promine osobní vsuvku - tehdy kniha profesora Libigera jednoznačně nasměrovala k jeho trvalému profesionálnímu zájmu o toto onemocnění a jak se ukazuje, nebyl v tom tehdy sám. Je dost dobře možné, že podobně bude fungovat i tato představovaná publikace, která zúročuje poznatky několika posledních desetiletí výzkumu schizofrenního onemocnění. Spolupráce obou autorů je velmi šťastná; Lucie Motlová je velmi zkušený klinik a výborný vysokoškolský pedagog, zatímco František Koukolík je osobností, která platí již dlouho za vynikajícího průvodce i té nejširší laické veřejnosti po tajemných zákoutích neurověd. Zajímavé je už členění knihy - projdeme-li kapitolou věnovanou klinickému obrazu, epidemiologii a etiologii, dostaneme se k rozsáhlé části uvedené jako patofyziologie. Ta je rozparcelována na jednotlivé psychické modality - tedy vnímání, paměť, řeč, vědomí až po motorické funkce. U každé z nich je po úvodu objasňujícím základní fyziologické aspekty věnována největší pozornost odchylkám, pozorovaných u schizofrenního onemocnění. Velký zájem je soustředěn samozřejmě na oblasti mozku, ve kterých se nejvíce koncentrují strukturální a funkční odchylky - nejrozsáhlejší prostor dostávají frontální laloky. Závěrečné kapitoly se věnují léčbě a zcela na konci nalezneme přesažená témata shrnutá pod název Schizofrenie a společnost - hovoří se zde o takových tématech jako je stigma či kvalita života. Jde o vynikající dílo a nesmírně záslužný počin, který nelze než označit za událost psychiatrické knižní sezóny. Další podobná monografie až zase za 15 let? Hrozně by mě zajímalo, co nového přidáme k sumě znalostí o tomto tajemném onemocnění, tak jak ji pečlivě rekapitulují oba autoři.

MUDr. Filip Španiel