Očkování

Recenze

Tři vynikající odborníci v oboru infektologie a virologie předkládají publikaci, v níž mapují všechny dosavadní znalosti o očkování od bohaté historie, přes současnou realitu až po výhledy do budoucnosti.

Počty obyvatel a jejich ztráty byly vždy způsobeny válkami a infekčními chorobami. Proto je náplní první části knihy nesmírně zajímavý pohled do historie nejznámějších infekčních chorob, jejich postupné poznávání, klinické projevy, objevování původců, epidemiologie až po vývoj aktivní nebo pasivní ochrany. První oddíl knihy tak přináší soubor zajímavých informací, popisujících výskyt onemocnění a znalosti o chorobách v jednotlivých zemích (u některých, jako např. u tuberkulózy, již z doby 4000-2000 let před Kristem), seznamuje se smrtícími epidemiemi (první epidemie neštovic v průběhu války mezi Chetity a Egypťany v roce 1350 př. Kr., zhoubné epidemie černého kašle v Anglii v letech 1658-1674, epidemický výskyt dětské obrny v roce 1890 ve Švédsku, dokumentovaná epidemie infekční žloutenky A v 17. a 18. stol. v Evropě a další). Dále informuje o průkopnících očkování a vynálezcích ochranných sér, objevitelích původců onemocnění (Edward Jenner, Emil von Boehring, Robert Koch, Luis Pasteur), pojednává také o vnímavosti k infekci, o cestách vniknutí infekce do těla (tetanus) a o možnostech terapie a preventivních opatřeních, včetně způsobů očkování.

Druhá část je věnována imunobiologickým a genetickým poznatkům o očkovacích látkách a o významu imunitního systému. Současná situace v očkování vychází z hlavních cílů WHO, mezi které patří urychlené zavádění očkování do běžné praxe, garance bezpečnosti imunizace a eradikace dětské obrny. V kapitole jsou uvedeny stručné základy imunologie ve vztahu k imunizaci, s cílem poukázat na nejdůležitější mechanismy vedoucí k rozvoji protektivní imunity proti vybraným infekčním původcům i na význam přirozené a specifické imunity.

Pozornost je dále věnována složení, typům a druhům očkovacích látek, způsobům aplikace i reakcím po očkování u dětí a u dospělých. Očkovací kalendář platný v České republice je doplněn právními úpravami a změnami posledních let. Ke srovnání a pro úplnost informací je uveden také např. Evropský národní imunizační program a australský očkovací kalendář.

Zařazena je rovněž problematika očkování při zahraničních cestách (povinné, doporučené) a dále očkování u imunokompromitovaných pacientů (nádory, po transplantacích, u HIV infikovaných). Kapitolu uzavírá přehled nejběžnějších humánních vakcín používaných v České republice a rovněž přehled vakcín veterinárních.

Třetí oddíl se věnuje budoucnosti očkování - vakcínám nové generace. Rozvoj molekulární biologie, rozmach genového inženýrství, genomiky a proteomiky v medicíně, nové poznatky a nové biotechnologie začaly měnit strategii vývoje vakcín. Prohloubily se vědomosti o adjuvanciích, látkách, které mají schopnost potencovat imunitní odpověď vakcín, dále o DNA vakcínách, jež se již uplatnily v klinických studiích a s nimiž se počítá v humánní i veterinární medicíně v blízké budoucnosti, i když jsou známa i jejich rizika. Uvedeny jsou nové typy vakcín založených na živých rekombinantních vektorech (virových, bakteriálních) i vakcíny z nádorových buněk, které jsou vakcínami terapeutickými s cílem vyvolat nebo zvýšit imunitní reakce organismu proti nádorovým antigenům. Ačkoliv dosud chybí srovnávací studie, existují přesto údaje, jež vzbuzují značnou pozornost.

V současné době se také úspěšně zkoušejí dvě vakcíny zabraňující infekci onkogenními papilomaviry. Pozornost je věnována rovněž vakcínám připraveným na rostlinách (jedlé vakcíny), jejichž výhodou je snadnost navození slizniční imunity (mohly by zvrátit předsudky proti geneticky modifikovaným potravinám).

Doplňující součástí publikace je slovníček, seznam zkratek, rozsáhlá literatura a rejstřík. Text je výborně oživen dobovými fotografiemi, barevnými ilustrujícími snímky, četnými instruktivními grafy a přehlednými tabulkami.

Ojedinělá publikace by tak neměla chybět v žádné odborné knihovně, ale ani v soukromých knihovnách lékařů. Svým dopadem oslovuje všechny lékařské odbornosti!

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Některé koncepce převzala moderní (současná) medicína z minulosti. Patří k nim metody antisepse, asepse a očkování. Všechny mají některé rysy společné: jde o koncepce, na nichž (stále) stojí principy současné preventivní medicíny, jejich aplikace i dopady jsou plošné, a proto zásadním způsobem ovlivnily zdravotní stav celosvětové populace posledních 10 generací. Dnes snad již nikdo nepochybuje, že aktivní imunizace představuje nejúčinnější prostředek, kterým je možné výrazně snížit výskyt některých infekčních onemocnění. Z očkování profitují nejvíce děti, protože ty ohrožují infekční nemoci nejvíce jak na zdraví, tak na životě. Bohužel v zemích třetího světa se jim dobrodiní očkování dostává jen částečně - proto tam stále ročně umírají miliony dětí na infekční onemocnění, která v rozvinutých zemích byla očkováním téměř eradikována.

Kniha, o níž referuji, je ojedinělá především tím, že monografie takového rozsahu věnovaná problematice očkování u nás ještě vydána nebyla. Na 348 stranách formátu A4 shrnuje nejen současné znalosti o očkování, ale i jeho minulost a budoucnost. Každou z těchto částí zaštítil jeden z hlavních autorů. Prof. Havlík minulost, prof. Beran současnost a prof. Vonka budoucnost. Domnívám se, že toto rozdělení tematiky je všem autorům skutečně »šité na míru«.

První oddíl (minulost) obsahuje na 124 stranách 26 samostatných kapitol. Jsou zde uvedena jak běžná infekční onemocnění, tak i ta, s nimiž se většina čtenářů ještě nikdy nesetkala (a dá Bůh, že snad už nesetká). Velkou přehlednost zajistila fixní vnitřní strukturace všech kapitol, proto také nebylo v textech nic významného opomenuto.

Druhá část (současnost) přináší nejen přehled vakcín používaných v běžné praxi. Má rozsah 139 stran rozdělených do 18 kapitol. Jsou věnovány problematice imunity, očkovacích látek, indikacím i vlastní technice očkování. Nebyl opomenut ani očkovací kalendář platný v ČR, očkování při cestách do zahraničí i u imunokompromitovaných nemocných a atopiků. Na konec tohoto oddílu knihy byl zařazen Přehled nejběžněji používaných veterinárních vakcín v ČR.

Třetí část je nejkratší, její rozsah je 46 stran a tvoří ji 7 kapitol. Ty se zabývají vakcínami nové generace a jsou věnovány DNA vakcínám, vakcínám na bázi živých rekombinantních virů a bakterií, vakcínám z nádorových buněk a rostlinným vakcínám. Knihu zakončují Slovníček, Literatura, Zkratky a Rejstřík. Tabulky jsou instruktivní, obrázků je přiměřený počet a i barevné snímky jsou dobré kvality.

Text je psán dobrou češtinou, je plně srozumitelný, podávané informace jsou aktuální i zajímavé. V knize najdou zalíbení především pediatři, imunologové a infekcionisté, nové i užitečné informace pak všichni, kteří ji budou číst.

prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.

Recenze

Když se hodnotí přínos biomedicínského výzkumu pro zdraví lidské populace, na prvním místě se uvádí vakcinace. Zdůrazňuje se především specifická prevence epidemiologicky závažných infekčních chorob a dokazuje se, jak výrazně jejich výskyt ve vakcinovaných skupinách poklesl. Oceňovány jsou i možnosti vakcinace terapeutické, např. u chronických infekčních procesů. S nadějemi jsou sledovány snahy o využití vakcín k prevenci a především léčbě maligních chorob. Očekávání je cítit i v oblastech autoimunitních a alergických chorob, ale také např. při regulaci plodnosti.

Vznikla svébytná disciplína vakcinologie, která se opírá o moderní poznatky a technologické možnosti mikrobiologie, imunologie, molekulární biologie a genetiky při vývoji a přípravě nových očkovacích látek. V ní, snad výrazněji než v jiných oborech, je translace poznatků laboratorního a experimentálního výzkumu do medicínské praxe imperativní. Je to disciplína, bez níž se už neobejdou pediatři, internisté, infekcionisté, onkologové. Dotýká se i široké laické veřejnosti: neporozumění principu vakcinace, odmítání ochranného očkování, neprovázelo jen její začátky v Jennerově době, setkáváme se s ním, často v rafinovanější formě, i dnes.

Kniha je rozčleněna do tří oddílů. První je nazván Minulost - historie některých infekčních nemocí a vývoj vakcín proti nim. Prof. Havlík vrací čtenáře do doby »lovců mikrobů«, do »zlatého věku mikrobiologie«, aby ukázal, jaký je dnešní stav výskytu pravých neštovic, tuberkulózy, vztekliny, záškrtu, černého kašle, břišního tyfu, dětské obrny, spalniček, zarděnek, virových hepatitid, pneumokokových, hemofilových, meningokokových infekcí, klíšťové meningoencefalitidy, chřipky, planých neštovic, ale také antraxu, cholery, moru, žluté zimnice a japonské encefalitidy. Instruktivní obrázky typické klinické symptomatologie chorob, impresivní jednoduché grafy dokumentující, jak se nebezpečné infekční nemoci v důsledku vakcinace z lidské populace vytrácejí, globální pohled na vztahy mikrob-člověk, a v neposlední řadě jednotné členění všech kapitol dodávají tomuto oddílu mimořádnou přitažlivost pro čtenáře.

Druhý oddíl má v nadpisu Současnost - vakcíny používané v běžné praxi. Prof. Beran nejdříve prezentuje oblasti, priority a cíle v očkování prosazované Světovou zdravotnickou organizací. V další kapitole je věnována velká pozornost »mylným názorům na očkování«, které jsou zřetelně a jednoznačně odmítnuty. Kapitola Základy imunologie ve vakcinologii by měla čtenáři zrekapitulovat poznatky o struktuře a funkci imunitního systému, které jsou pro vakcinaci bezpodmínečně nutné a které jsou uváděny v učebnicích imunologie detailněji. Kapitola Očkování a jeho vliv na imunitní systém se zabývá především dynamikou tvorby protilátek. Doporučoval bych, aby v příštím vydání byla pozornost obrácena také k zásadnímu fenoménu vakcinace, tj. navození, udržení a podstatě imunologické paměti. Následují kapitoly o složení očkovacích látek, o imunologických adjuvanciích, dále rozebírající typy a druhy očkovacích látek, zásady správné imunizace a správné očkovací techniky, nežádoucí reakce po očkování. Zejména lékaři v praxi ocení kapitolu o očkovacím kalendáři platném v České republice, o očkování v ordinaci praktického lékaře pro dospělé, o očkování při cestách do zahraničí a o očkování atopiků a osob s podlomenou imunitou. Na komplexnost problematiky zavádění vakcín do praxe ukazují kapitoly o klinickém hodnocení a jeho výsledcích. Kapitola Současné trendy ve vakcinologii je částečně úvodem do posledního oddílu knihy.

Prof. Vonka s dr. Němečkovou jsou autory oddílu, ktery je nazván Budoucnost - vakcíny nové generace. Tak jak se pou­tavě díval prof. Havlík do minulosti, tak se zanícením ukazuje prof. Vonka horizonty, které se pro obor vakcinologie rýsují. Čtenář je postupně vtahován do světa buněk, molekul, genetického inženýrství, přesvědčuje se, že selektivní podpora imunitní reaktivity je prospěšná nejen u infekčních, ale i neinfekčních chorob, že se nabízejí vakcíny nové generace, vč. tzv. DNA-vakcín, že byla poznána nová adjuvancia, která jsou schopna zvláštními způsoby modifikovat imunitní odpovídavost, že lze metodikami genetického inženýrství připravit imunogenní rekombinantní viry a bakterie, ale také modifikovat rostliny, které jsou součástí naší potravy tak, aby obsahovaly antigeny schopné perorální imunizace. V tomto oddílu jsou kapitoly DNA-vakcíny, Syntetické vakcíny, Vakcíny z nádorových buněk, Vakcíny z dendritických buněk, Rostlinné vakcíny. Kritické hodnocení publikovaných prací a vlastní zkušenosti s vakcínami nové generace je pro čtenáře působivé.

Přehledná tabulka vakcín, které jsou používány v humánní i veterinární medicíně, krátký slovníček neobvyklých termínů, přehled užívaných zkratek a seznam zásadní použité literatury využití knihy zvyšují.

Doporučuji tuto knihu nejen imunologům, mikrobiologům, epidemiologům a lékařům, kteří očkování zajištují. Bude pro ně nepostradatelným skvostem. Jsem však přesvědčen, že uchvátí i jiné specialisty v medicíně a biologii.

prof. MUDr. Jindřich Lokaj. CSc.