Lidství

Recenze

FRANTIŠEK KOUKOLÍK: LIDSTVÍ (NEURONÁLNÍ KORELÁTY)

Autor je lékařem, specializací patolog a neuropatolog, je členem Newyorské akademie věd. Věnuje se především lidskému mozku, jeho funkčním systémům, normám i poruchám, včetně samotného chování člověka. Snaží se o popis lidství a pochopení lidské přirozenosti. Vydal několik desítek odborných publikací u nás i v zahraničí. Je znám z mnoha knih i populárních článků v novinách (Vesmír, Lidové noviny a další) i z rozhlasového a televizního vysílání. Jeho práce byly oceněny Akademií věd, nakladatelstvím Vyšehrad, Českým rozhlasem. V roce 2001 získal cenu Nadačního fondu Dr. Paula Janssena za přínos v oblasti popularizace vědy.

Předkládaná publikace navazuje na autorův Sociální mozek vydaný v roce 2006 a popisuje vše, co dělá člověka člověkem na úrovni funkčních systémů lidského mozku a jejich vztahu k zevnímu světu i k sobě vzájemně. Je členěna do třinácti ucelených kapitol vždy zakončených vysvětlujícími poznámkami a seznamem odborné literatury.

První kapitola je věnována mentalizaci (theory of mind), která je projevem činnosti oboustranné neuronální sítě v čelních, spánkových a temenních lalocích. V ní se mj. upozorňuje na rozdíl mentalizace u lidí a u zvířat (šimpanz, straka). Mentalizaci u člověka - lidská schopnost porozumět myšlenkám a pocitům jiných lidí - lze považovat za součást základní funkce lidského mozku. Poškození tohoto mechanismu poškozuje sociální učení (autistické děti!).

V kapitole o sebeuvědomování je podrobně vysvětlen pojem vědomí - jako stav bdělosti, jako zkušenost a jako všechno, v co věříme, čeho se bojíme, očekáváme i po čem toužíme.

Sebeuvědomování - znalost sama sebe - sebepoznávání. Za tuto činnost odpovídá mediální oblast spánkového laloku, při vybavování ze sémantické paměti je aktivní zevní spánková kůra.

Lidé jsou schopni přesunout své prožívání ze současnosti do minulosti i do budoucnosti. Autor tuto schopnost označuje jako sebeprojekci. Lidskou schopností je rovněž vytvářet záměry a buď je realizovat nebo ne. Autor zároveň uvádí, v které části mozku se děj odehrává. Při vnitřním rozhodování se např. aktivují mediální čelní oblasti mozku.

Empatií, kterou lze považovat za druh psychologického usuzování, ve kterém se spojuje pozorování, paměť, zkušenost i uvažování za účelem pochopení myšlenek a pocitů druhých lidí, se autor zabývá podrobně ve třetí kapitole. V ní upozorňuje na rozdíly v sociální citlivosti u žen a u mužů. Ženy aktivují v průběhu empatie korové oblasti ve vyšší míře než muži.

Vývoj jazyka a cíleného chování (praxie) založeného na pohybové zkušenosti, včetně prostorové koordinace pohybů, spolu vzájemně souvisí. Pro pochopení vývoje jazyka jsou souběžně probíhající události, vývoj chůze po dvou, užívání nástrojů, vývoj složitých sociálních vazeb a předpokládaná komunikace ve skupině (mimesis).

Samostatná kapitola je věnována osobnosti a inteligenci. Neuroanatomické koreláty inteligence upozorňují, že existuje vztah mezi inteligencí měřenou inteligenčním kvocientem, objemem celého mozku a jednotlivých mozkových oblastí. Osobnost je definována jako soubor trvalých způsobů, jimiž jedinec vnímá, přemýšlí a vytváří si vztah jak k okolí, tak k sobě samému. Funkční zobrazovací metody umožnily korelovat vztah funkce mozku k extraverzi i neuroticismu!

Povaha hudby je stále předmětem výzkumu. Jedná se o vrozenou schopnost, která se rozvíjí učením. Výzkum vnímání citové stránky hudby v lidském mozku dokázal aktivaci centrálního systému a amygdal. Mezi hudbou a jazykem je řada podobností i rozdílů. Tvorba hudby je např. i způsob, jak ovlivňovat sexuální partnery, má adaptivní význam zejména pro lidskou skupinu. Neuronální systémy, které zpracovávají hudební informace nemusejí být vrozené. Emoce jsou součástí hudebního prožitku - citové prožívání hudby je výsledek učení. (Např. pocit mrazení v zádech při určitých hudebních produkcích mají jednak vztah k osobnosti, mimo to k předchozímu učení. Je korelován zvýšenou aktivitou ventrálního striata a středního mozku, zejména v oblasti šedé kůry kolem mokovodu.) Rovněž existuje vztah mezi hudbou a tancem.

Úsměv ani smích nejsou výlučně dány jen člověku. Koreláty smíchu byly doloženy u mnoha živočišných druhů. Smích neuroanatomicky závisí do určité míry na mimovolním a volním vzájemně nezávislém systému. Se smíchem souvisí i reakce a vztah k humoru, při kterém jedinec zpracovává informaci, kterou pokládá za humornou. Ženské a mužské mozky reagují na humor odlišně. Také zde se uplatňuje osobnost jedince.

V kapitole o ženách a mužích autor uvádí metaanalýzu výsledků publikací mezi lety 1980-2006, která prokazuje mezi mužskými a ženskými mozky podrobnosti, ale také anatomické a funkční rozdíly (např. zpracovávání sociálních informací, zrakové zvládání prostoru, empatie, vnímání a pociťování bolesti, sexuální přitažlivost apod.).

Láska je označována za hluboký cit, který zahrnuje zájem, péči a starost o druhého člověka, je transkulturální. Existují klasifikace, které třídí lásku na rozměry a mnoho typů. (Neuronální mapa nenávisti má některé společné rysy s romantickou láskou!) Současná neurověda předpokládá, že lidské emoce a motivace jsou podmíněny činností neuronálních mozkových systémů. Aktivita mozkových oblastí při sledování erotických filmů se v různých studiích topograficky odlišuje. V mužských mozcích se aktivuje sexuálně dimorfní oblast hypothalamu více než v mozcích žen.

Samostatná část publikace je věnována morálnímu rozhodování a jeho hypotézám, ovlivnění morálního rozhodování negativními emocemi, automatickým nevědomým morálním reakcím.

Pozornost je věnována antisociálnímu chování a psychopatii. Antisociálně se chovající jedince neovlivňuje odměna ani trest! (Text je doplněn, jako u některých předešlých kapitol např. vysvětlující tabulkou znaků antisociální osobnosti podle diagnostické příručky Americké psychiatrické společnosti.)

Kapitola o právním rozhodování uvádí mj. výsledky strukturálních a funkčních studií, které, včetně behaviorálních a neuropsychiatrických testování, ukazují, že u některých lidí chovajících se kriminálně se dají zjistit odchylky funkce a struktury mozku. (Změna chování po úrazu mozku!) Pozornost je věnována modelu lidského volního rozhodnutí, svobodné volbě mezi definovanými možnostmi, otázce odpovědnosti. V poznámkách uvedených v závěru kapitoly jsou uvedeny některé vyšetřovací metody užívané při klinickém vyšetřování mozku a výzkumu, včetně jejich výtěžnosti, které výborně doplňují předkládaný text.

Neuroekonomika jako velmi mladá věda v rychlém rozvoji je definována jako studium mozku v průběhu tvorby ekonomických rozhodnutí, případně jako tvorba neurobiologických modelů rozhodování v ekonomických prostředích. Ekonomické interakce aktivují mentalizaci.

Náboženství a spiritualitě je rovněž věnován v této publikaci prostor. Diskuse o náboženství je obdobná diskusi o vývoji hudby a jazyka. Soudobé funkční metody umožňují sledovat neuronální koreláty mystické zkušenosti. Také její prožitek aktivuje rozsáhlou neuronální síť v obou hemisférách.

Obrázky v závěru pro snazší orientaci ukazují čtenáři náčrty Brodmannovy cytoarchitektonické mapy korových polí a závity a rýhy mozkové kůry, včetně vysvětlujících zkratek použitých v textu.

Je nutno souhlasit s autorem, který v předmluvě upozorňuje, že je knížka stručná, hutná a náročná.

Možná, že stručnost poněkud ovlivňuje čtivost textu. Publikace je však nesmírně zajímavá právě tím, že přináší nové pohledy na lidství a vysvětluje právě ty děje v mozku, které dělají člověka člověkem.

MUDr. Olga Wildová