Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění

Recenze

Jak praví sám autor, profesor klinické biochemie MUDr. Jaroslav Racek, DrSc., vedoucí Ústavu klinické biochemie a hematologie a vedoucí Ústavu klinické biochemie LF UK v Plzni, v úvodu publikace: „Problematika vztahu volných radikálů a onemocnění, která mohou být vyvolána či zhoršena jejich působením, i možnosti antioxidační terapie se stále častěji diskutují v odborné literatuře i na kongresech nejen biochemických, ale prakticky všech klinických oborů medicíny." A dále říká: „Jedním z nejvíce diskutovaných problémů je vhodnost a účinnost antioxidační terapie."

Útlá publikace je logicky členěna do tří částí.

V první části je uveden stručný a jasný přehled o volných radikálech. V jednotlivých kapitolách je vysvětlen pojem volného radikálu, jejich vznik, poškození biomolekul jejich působením, ochrana před volnými radikály, jejich příznivé účinky (např. peroxid vodíku je nezbytný pro oxidaci jodidu na elementární jód, spermie potřebuje k úspěšnému oplodnění vajíčka superoxid a peroxid vodíku apod.), ale i nemoci a stavy působené volnými radikály v organismu - volné radikály se podílejí na vzniku a rozvoji četných onemocnění a chorobných stavů (ateroskleróza, diabetes mellitus, syndrom ischemie-reperfuze, zhoubné novotvary, zánětlivé stavy).

Druhá část se v jednotlivých kapitolách věnuje obnově rovnováhy mezi tvorbou volných radikálů a antioxidační ochranou organismu, která sama o sobě představuje složitý komplex mechanismů. Jsou zde uvedena kriteria i praktický způsob dělení antioxidantů (např. antioxidanty přirozené - vitaminy; umělé, užívané jako léky - indometacin, lokální anestetika apod.). Příklady jednotlivých antioxidantů (antioxidační enzymy, superoxiddismutáza, glutathionperoxidáza, kataláza, vzájemná souhra antioxidačních enzymů, glutathion, vitamin E, vitamin C a další, včetně antioxidační ochrany před účinky přechodných kovů) doplňuje druhou část této publikace.

Třetí část uvádí zásady podávání antioxidantů a zároveň varuje před jejich neindikovaným užíváním (vhodný okamžik podání antioxidantů, volba podle druhu, vhodná dávka, doba podávání aj.).

Autor závěrem upozorňuje, že znalosti dosud nejsou dostatečné. Podávání antioxidantů a stopových prvků zdravým jedincům není nutné - potřebu zajišťuje dostatečně smíšená strava bohatá na ovoce a zeleninu. Jinak je tomu u nemocných osob, u nichž přítomná choroba působí nerovnováhu ve prospěch oxidantů. Ačkoliv jednotlivé studie ukazují příznivé působení suplementace, ve výběru antioxidantů, jejich kombinace ani v podávaném množství není úplná shoda.

Seznam literatury a přehled použitých zkratek doplňují publikaci, která ač útlá, se svým přehledným zpracováním stává cennou orientační pomůckou lékařům všech oborů i studujícím medicíny,

MUDr. Olga Wildová