Hydrocefalus

Recenze

Operační terapie hydrocefalu je vyhrazena neurochirurgickým pracovištím a neurochirurgům. Jde však o problém, který významně zasahuje i do jiných lékařských oborů (pediatrické obory, neurologie, radiologie). Monografie doc. MUDr. Miroslava Kaly, CSc. (Neurochirurgická kliniky LF UP a FN Olomouc), který patří ke zkušeným neurochirurgům, tuto skutečnost bere v potaz a nabízí všem zúčastněným profesím přehledný a zasvěcený pohled na danou problematiku.

Kniha je přehledně členěna podle klasického schématu, úvodní kapitoly se tedy zabývají historií, základní patofyziologií a klasifikací hydrocefalu. V části diagnostické jsou nejprve v obecném přehledu zmíněny užívané zobrazovací a další metody a jejich konkrétní význam pro jeho diagnostiku a léčbu. Dále autor zvlášť uvádí některé specifické klinické obrazy, mimo jiné zejména hydrocefalus novorozenců, posthemoragický hydrocefalus nezralých novorozenců a normotenzní hydrocefalus, kterým jsou věnovány samostatné kapitoly.

V části věnované chirurgické terapii hydrocefalu je jedna z kapitol zasvěcena »klasické« otevřené operační technice, tedy přechodné zevní komorové a lumbální drenáži a drenážím trvalým - ventrikuloatriální a ventrikuloperitoneální, se zmínkou o méně často užívaných alternativách. Zvláštní kapitola charakterizuje endoskopické operační metody, zejména endoskopickou ventrikulostomii třetí komory.

Pro praxi důležité a skutečně přínosné jsou pak zvláště dvě další části knihy, z nichž první popisuje typy, funkci a vlastnosti dostupných ventilů používaných u jednotlivých typů drenáží, následující se potom zabývá komplikacemi drenážních operací. Nabízí přehled běžných i méně častých komplikací s jejich klinickými projevy a jejich diagnostiku a léčbu. Závěr knihy je věnován problematice odstranění shuntu, péči o nemocné s hydrocefalem a kvalitě jejich života.

Kniha je doplněna četnou a kvalitní obrazovou dokumentací z archivu autora a jeho pracoviště, podrobným rejstříkem a seznamem literatury.

Jak píše autor v úvodu monografie, kniha nenabízí vyhodnocení vlastního souboru z jeho pracoviště. Jde však o vzácně objektivní a souborný pohled na uvedené téma. Velká zkušenost a erudice autora vyplývá jak z jeho komentářů, tak z četných příkladů z praxe a uvedených kazuistik. Jestliže bylo cílem vytvořit čtivou, objektivní a všestrannou »...příručku nejen pro neurochirurgy, ale také pro lékaře jiných oborů, kteří by studiem rozsáhlého a nesourodého písemnictví ztratili mnoho drahocenného času...«, musíme konstatovat, že se mu tento cíl podařilo bezezbytku naplnit.

MUDr. Jan Hálek, Novorozenecké oddělení FN Olomouc

Recenze

V moderní medicíně označuje pojem hydrocefalus zpravidla zvýšení objemu mozkomíšního moku v dilatovaném komorovém systému. Toto závažné onemocnění je známo již od pradávna. Diagnóza a léčba hydrocefalu však zůstává obtížnou i pro současnou medicínu.

Pohled do historie je zajímavým úvodem publikace. Následuje definice onemocnění a přehledné anatomicko-fyziologické poznámky, které jsou velice potřebné pro zopakování a anatomickou orientaci.

Klasifikace hydrocefalu a příčiny vzniku jeho jednotlivých typů (obstrukční či komunikující hydrocefalus, zevní hydrocefalus i některé specifické typy) ukazují nejen obtížnost samotné klasifikace, ale také značnou náročnost při třídění těchto chorobných stavů.

Při uvádění klinických příznaků hydrocefalu autor upozorňuje na různorodost klinických obrazů (i při některých společných rysech). Poukazuje rovněž na široké věkové rozmezí pacientů, kdy může hydrocefalus vzniknout - od novorozeneckého věku až do pozdního stáří.

V kapitole o diagnostických možnostech zobrazovacích metod je původně perspektivní metoda izotopové cisternografie v současnosti již pokládána za velmi nespolehlivou. Pro diagnostiku hydrocefalu a pro sledování vývoje onemocnění je nenahraditelnou metodou zobrazovací ultrazvuk. Výpočetní tomografie (CT) umožňuje posoudit proporcionalitu rozšíření komorového systému, zúžení sulků a cisteren. Pro přesnější posouzení anatomických poměrů v zadní jámě lební je výtěžnější vyšetření magnetickou rezonancí (MRI), metoda, která je přínosem i při posouzení cirkulace mozkomíšního moku a také pro diagnostiku normotenzního hydrocefalu. V přehledu jsou dále uvedeny základní typy operačních výkonů.

V následujících kapitolách je věnována pozornost jednotlivým typům postižení, jejich incidenci, příčinám, klinickým příznakům a možnostem terapie i komplikacím (hydrocefalus novorozenců, posthemorhagický hydrocefalus nezralých novorozenců). Důležitá je prenatální diagnostika a screeningové metody - vyšetření hladin ?-fetoproteinu v mateřském séru i zobrazovací metody pro zpřesnění diagnostiky případných vrozených vad. (Výsledky fetální chirurgie hydrocefalu však nejsou dosud příliš přesvědčivé.)

Normotenzní hydrocefalus je onemocnění dospělých, příčiny vzniku nejsou zcela jasné, diagnóza je obtížná. Velkým přínosem pro upřesnění diagnostiky jsou zobrazovací metody. Autor představuje operační léčení, léčebné výsledky a komplikace. (Kazuistika v závěru kapitoly ilustruje obtížnost terapie.)

Diagnostika a léčení některých specifických typů hydrocefalu je velice zajímavou částí předkládané publikace.

Následné kapitoly se podrobně věnují chirurgické léčbě hydrocefalu - otevřené operační technice a endoskopickým metodám. Nechybí popis základních vlastností dostupných ventilů (dnes je k dispozici více než 200 druhů ventilů různých konstrukcí a vlastností). Např. zavedení ventilů, u kterých je možno neinvazivním způsobem měnit jejich otevírací tlak, přineslo do péče o nemocné s hydrocefalem určitý kvalitativní posun.

Hydrocefalus stále zůstává velkým problémem neurochirurgů, jak vyplývá i z kapitoly, v níž jsou detailně uvedeny komplikace drenážních operací, včetně komplikací zánětlivých.

Obecné zásady péče o nemocné po operaci hydrocefalu a kvalita života nemocných s hydrocefalem jsou obsahem závěrečných kapitol.

Samozřejmou součástí publikace je bohatý seznam odborné literatury a rejstřík. Vynikající fotodokumentace pak názorně ilustruje velice čtivý text.

Doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc., z Neurologické kliniky LF a FN UP v Olomouci předkládá odborné veřejnosti svou monografii především, jak sám upozorňuje, »s cílem vytvořit co nejobjektivnější a nejvšestrannější příručku nejen pro neurochirurgy, ale také pro lékaře jiných oborů, kteří by studiem nesourodého písemnictví ztratili mnoho drahocenného času«. Lze jen konstatovat, že se autorovi tento záměr opravdu zdařil.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Autor patří mezi nejpilnější autory monografií mezi současnými českými neurochirurgy. Díky němu již v českém odborném písemnictví existují moderní texty o mozkových zhoubných nádorech a o hnisavých zánětech mozku. Vytvoření monografie o hydrocefalu je nesmírně přínosným počinem, protože soudobá literatura na toto téma je vzhledem k velkému počtu pramenů poněkud nepřehledná.

Text je co do obsahu velmi komplexní, autor rozebírá veškerá relevantní témata týkající se hydrocefalu (anatomicko-fyziologické poznámky, klasifikace hydrocefalu, možnosti diagnostiky a léčby, operační techniky včetně neuroendoskopie, hydrocefalus novorozenců, normotenzní hydrocefalus, léčba specifických typů hydrocefalu, technické aspekty drenážních systémů a jejich ventilů, komplikace léčby hydrocefalu, zásady péče o nemocné po operaci). Text doplňuje rozsáhlý seznam použité a doporučené literatury. Jak sám autor v předmluvě uvádí, nejedná se o výsledky léčby vlastního souboru pacientů, ale o souhrnný pohled na danou problematiku s využitím těch nejlepších literárních pramenů. Na mnoha místech textu však vidíme, že se do doporučení promítá i velká autorova osobní zkušenost s danou problematikou.

Po formální stránce je text členěn do 18 kapitol a je bohatě ilustrován. Část obrazové dokumentace je použita k velmi názornému popisu některých kazuistik z vlastního souboru autora a jeho pracoviště. Text je psán velmi dobrou češtinou, je čtivý a logický.

Tato monografie je nepochybně velmi přínosná pro všechny neurochirurgy, rozhodně by ji neměli pominout neurochirurgové v přípravě na atestaci z oboru. Mohou z ní čerpat také neurologové a pediatři.

doc. MUDr. M. Smrčka, PhD.

Recenze

I přes nárůst poznatků z oblasti patofyziologie, výsledků zobrazovacích metod a možností operační terapie hydrocefalu, odrážející se v množství publikovaných prací v našem i zahraničním tisku, léčba hydrocefalu zůstává výzvou nejen pro neurochirurga, ale i pro lékaře jiných specializací, řešících tuto složitou problematiku. Je nutno zmínit neurology pediatrické i dospělého věku, ale nelze opomenout ani radiology, postavené před často bizarní obrazy po implantaci komplikovaných drenážních systémů. Klíčovou úlohu ovšem zaujímá neurochirurg a toto je i hlavním motivem hodnoceného díla. Monografie doc. Kaly navazuje na tradici české neurochirurgie a autorova pracoviště a vyplňuje mezeru v českém písemnictví.

Již úvodní precizně zpracovaný přehled zkratek napomáhá bezproblémové orientaci v textu. Poslání a obsah knihy jasně vymezuje úvodní stať. Obsáhlá kapitola, snad až příliš skromně nazvaná Historické poznámky, ukazuje mimořádně kvalitně zpracovaný přehled vývoje léčby hydrocefalu, vycházející z velkého rozsahu zpracovaných literárních pramenů. Na kapitolu navazují dvě stručné a koncizní statě, nazvané Definice hydrocefalu a anatomicko-fyziologické poznámky a Klasifikace hydrocefalu.

Na další oddíly knihy, přehledně prezentující klinickou problematiku s důrazem na odlišnost symptomatologie u dětí a dospělých a stať zabývající se využitím moderních zobrazovacích metod, logicky navazuje část, zabývající se operační léčbou. Autor rozlišuje dočasné drenážní operace, drenážní operace trvalé a endoskopické zákroky jako možnost kauzální terapie hydrocefalu.

Následující tři kapitoly jsou přínosem především pro dětského neurochirurga a neurologa. Jedná se o problematiku hydrocefalu novorozenců a problematiku hydrocefalu posthemorhagického. Problematika fetální neurochirurgie je seriozně a racionálně zpracována na základě detailní analýzy dostupných literárních dat.

V současné době velmi populární a současně kontroverzní tematika normotenzního hydrocefalu je zpracována v další kapitole. Autor detailně rozebírá obtížnost stanovení diagnózy, podmiňující úspěšnost terapie. Zvláště je zde nutno vyzdvihnout úroveň zpracování problematiky mokových testů.

Kapitola Diagnostika a léčení některých specifických typů hydrocefalu, například posthemoragický, u Arnold-Chiariho malformace, Dandyho-Walkerova syndromu představuje vynikající východisko k detailnímu studiu jednotlivých situací.

Zpracovaná problematika neuroendoskopie, kromě již zmiňovaného komplexního přehledu historického vývoje, zachycuje dokonale soudobý stav a budoucnost této minimálně invazivní kauzální terapie nemocných s hydrocefalem. Je jen škoda, že autor do textu nevložil kapitolu o stereonavigaci při implantaci shuntu a její využití při »pure neuroendoscopy« komorového systému.

Kapitolu, zabývající se popisem a vlastnostmi dostupných drenážních systémů, ocení každý neurochirurg při akutním řešení malfunkce méně známých systémů. Je nutno zdůraznit nesmírně cennou analýzu možnosti ovlivnění nastavení programovatelných ventilů, které jsou nadále vyvíjeny. Studium jednotlivých komplikací drenážních systémů a možnosti léčebných zásahů jsou tématem další kapitoly. Zmiňovány jsou i specifické komplikace spojené s užitím VA shuntů. Ilustrativní radiologická dokumentace je plnohodnotnou součástí nejen této kapitoly.

Závěrečné tři kapitoly se zabývají problematikou možnosti odstranění shunt dependence, obecnými zásadami péče o nemocné po operaci hydrocefalu a kvalitou života nemocných s hydrocefalem. Práce je cenná především z toho důvodu, že autor je odborně zdatný neurochirurg pracující v oboru.

doc. MUDr. Zdeněk Novák, CSc.