Až se mé roky sesypou

Autoři

Vladimír Veit (* 13. února 1946 v Benešově u Prahy), písničkář, hudební skladatel, textař, publicista.

Patří k první generaci městských písničkářů, ovlivněných zejména poezií beatniků a Bobem Dylanem, kteří začali veřejně vystupovat kolem roku 1966. Byl prvním jevištním partnerem Jaroslava Hutky (1967-1968), s nímž hráli zejména české překlady Dylana a Donovana, ale i své písně. Veit byl členem volného sdružení Šafrán (1972-1978), vždy jako by trochu trochu ve stínu svých slavnějších a suverénnějších kolegů Merty, Třešňáka a Hutky. S přestávkami vystupoval, proslavil se jako křehký lyrik, výborný melodik a zejména jako autor řady zásadních písní z Hutkova repertoáru (např. Pravědpodobné vzdálenosti; Hospodskej; Život tě naučí; Světlo a stín; Instituce aj.). Ve spolupráci s multiinstrumentalistou Emilem Pospíšilem natočil v husákovském Československu dvě vynikající alba (Texty; Quo vadis), která ovšem mohla vyjít jen v exilovém vydavatelství Šafrán 78 Jiřího Pallase. Do exilu odešel po třech letech i sám Veit (1981), a sice do Rakouska. Zde pokračoval ve zhudebňování svých oblíbených básníků i vydávání nahrávek (Ve lví stopě; Šla Nanynka do zelí; François Villon: Básně. Hraje a zpívá Vladimír Veit).

Po listopadu natočil a vydal vlastním nákladem několik nahrávek (Ještě to neskončilo; Kde domov můj; Slova; Jménem poesie; Křišťálové studánky; Štěstí) a knihu sebraných písňových textů Jménem poesie. Od roku 2011 vydává alba v nakladatelství Galén. V roce 2011 vyšla společná deska s Vladimírem Mertou Písničkář, o dva roky později album věnované poezii Jana Skácela Rosa coeli, v roce 2016 pak desky Písně & balady Françoise Villona a hrabětovské A kdybych už měl umřít. V roce 2016 publikoval Veit své paměti Ještě to neskončilo aneb Ze života jednoho českého písničkáře. Deska písní na texty Jaroslava Hutky Až se mé roky sesypou vyšla v roce 2019.