V mýdlových bublinách

Recenze

MARSYAS: JEDEN MODEL SVOBODY

Právě vydané archivní dvojalbum V mýdlových bublinách přináší tři desítky dosud nezveřejněných nahrávek z koncertů oblíbené folkrockové skupiny Marsyas.

S hudbou Zuzany Michnové, Petra Kalandry a Oskara Petra, tedy původní tříčlenné sestavy hrající pod názvem Marsyas, má generace sedmdesátých let spojeny zážitky natolik osobní, že ji z pozice člověka, který onu dobu nezažil, v podstatě nelze střízlivě hodnotit. U téhle party totiž nikdy nešlo jen o muziku, ale o celý model svobodného chování v nesvobodném státě. Provokace nepokrytým amerikanofilstvím, snové texty a melodie, jež se vymykaly chápání konzumentů normalizačního popu, snaha o promyšlený sound s vícehlasem v rámci zdánlivě prostého folkového žánru - to vše posouvalo hranice vnímání mnoha otevřených hlav, které dnes Marsyas považují za kultovní kapelu.

Jisté je, že trio složené ze dvou zpívajících kytaristů a jedné skvělé zpěvačky se vymykalo všemu, co u nás tenkrát bylo možné slyšet. V následující dekádě převzali žezlo architektů českého folku pánové a dáma z Nerez, i když tím samozřejmě veškerá podobnost končí. Marsyas z pozdější éry, v jiném obsazení a rozpoložení, snad lépe ladil a držel rytmus, ale rozhodně v sobě neměl tolik originality. Proto je důležité, že díky péči nakladatelství Galén smí znovu ožít ta první, zásadní etapa, v níž Marsyas doslova srůstal s publikem a promlouval k němu nejen na hudební bázi.

Texty podle Dalího

Jedenatřicet příkladů živého hraní, ať už z Lucerny, „Besedy" nebo pardubického klubu Na Drážce, se na dvojalbu V mýdlových bublinách (sestaveném oběma z žijících členů) poskládalo ve výmluvný a ucelený obraz. Zvykneme-li si na to, že koncertní verze znějí mnohem neučesaněji než studiové nahrávky, bude nám jízda vybájeným údolím, v němž mají vedle sebe pomyslné haciendy Bob Dylan, Neil Young, Cat Stevens a všichni z Jefferson Airplane, působit už jenom samé potěšení.

Nelze neslyšet, že aranžmá skupiny Marsyas inspirovaly především formace Buffalo Springfield a Crosby, Stills, Nash & Young. (Legenda o tom, jak Petr Kalandra ve Státech viděl „Springfieldy" naživo a jamoval s Lovin' Spoonful, je příliš krásná, než abychom ji konfrontovali se skutečností.) Seznam umělců, kteří na trojici mladých muzikantů z Čech v jejich začátcích zapůsobili, je však mnohem delší: Elvis, Beatles, Rolling Stones a na druhé straně Donovan, John Sebastian nebo Melanie Safka, pozapomenutá písničkářka z Greenwich Village, jejíž chraplák máme spojený s hitem Kam zmizel ten starý song.

Díky netypickému startu aktuální kompilace si navíc můžeme připomenout, jak pěkně se zvuk akustických kytar a zastřených vokálů, vzpínajících se až k jakési soulové extázi, doplňoval s verši Václava Hraběte v podání recitátora Mirka Kováříka. Jeho a básníkovo Blues za Vladimíra Majakovského tvoří zajímavý kontrast k elektrifikované verzi, jak ji známe z alba Etc... Pár tónů, které přebývají. Dalším přiznaným zdrojem, patrným zejména v coververzi balady Krise Kristoffersona Help Me Make It Through The Night (Vem mě s sebou do svých snů), je elegance ve stylu Gordona Lightfoota, která má věru daleko k vozemboušství, s jakým se po lightfootovském folkrocku prochází František Nedvěd.

Své jistě udělala i četba sbírky Americká lidová poezie (viz tradicionál I've Got A Home In The Rock s textem Josefa Hiršala). U Oskara Petra se dokonce hovoří o takových studnách inspirace, jako je Salvador Dalí. Konečně, proč ne - vždyť právě Petr přišel jako první s tolik populárním způsobem psaní pomocí proudu volných asociací, připomínajícího proud nevědomí amerických beatniků. Jenže co fungovalo u Marsyas, Lucie a řekněme i u první desky skupiny Alice, tomu dnes píšící zpěváci typu Anety Langerové dávají pěkně na frak. U Oskara Petra tato póza alespoň koresponduje s životním postojem; jeho následovníci to v hlavě už tak srovnané nemají...

Příliš těžké břímě

Trochu utahaně zní živá nahrávka zlidovělého šlágru Břímě (The Weight), v jehož neodolatelných verších můžeme Petrovu textařskou metodu snadno vysledovat. O písničce z repertoáru skupiny The Band se s nadsázkou říká, že je to nejlepší dylanovka, kterou Dylan nenapsal. A opravdu, tvůrčí spřízněnost skutečného autora Robbieho Robertsona s panem Zimmermanem, jemuž The Band dělal několik let doprovodnou kapelu, je v případě téhle skladby tak veliká, že bychom se, nemít správné informace, mohli klidně splést.

Oskar Petr se naladil na surreálnou vlnu Dylanových spoluhráčů s lehkostí sobě vlastní, aniž by jejich poetice setřel pel (na rozdíl od dalších počeštěných dylanovek This Wheel's On Fire a Keep It With Mine, které nezkazil, ale ani je bůhvíjak nevystihl).

Druhý disk dvoudílného výběru V mýdlových bublinách už zachycuje trochu jiný, profesionálnější Marsyas. Playlist víceméně kopíruje pořadí písní na debutovém albu skupiny z roku 1978. Podstatné je, že zde obsažené kusy vycházejí v necenzurované podobě.

Spolu s obsažným bookletem, psychedelickou grafickou úpravou a zasvěceným komentářem z pera Vojtěcha Lindaura (na jehož knihu o Marsyas fanoušci netrpělivě čekají) jde o další významnou a veskrze vydařenou položku v úctyhodné „písničkářské" edici nakladatelství Galén.

Michal Bystrov

Recenze

BUBLIFUK NEJEN PRO PAMĚTNÍKY

Pocta i vzpomínka z lásky. Ohlédnutí za triem Marsyas, nejvýznamnějším jménem tuzemské folkrockové historie, popsalo další dosud téměř bílou stránku.

Skupina Marsyas v čele s vynikající zpěvačkou Zuzanou Michnovou, která se dokázala úspěšně prosadit a vydobýt si status hudební legendy i v šedivých normalizačních letech, se v průběhu svého trvání několikrát výrazně proměnila a vychovala pár výrazných muzikantských osobností. A i když se později rozešla a od té doby je už jen sporadicky oživována, zůstalo toho po ní celkem dost.

Paradoxně ovšem nejméně z etapy první, ze 70. let, kdy Michnovou doplňovali Petr Kalandra, muzikantské vtělení svobodomyslnosti, fenomenální hráč na foukací harmoniku a někdejší spoluhráč Jaroslava Hutky, a Oskar Petr, jeden z nejpoetičtějších textařů, co tady kdy byli. Nepamětníci měli k dispozici v této sestavě jen jedinou vydanou (a dlouhá léta nedostupnou) desku Marsyas (1978), a pak už jen samizdatově kolující pásky z koncertů a vyprávění těch starších. Na splacení dluhu bylo potřeba počkat několik desetiletí.

Vydavatelská edice Olivovníky, hudební sekce knižního nakladatelství Galén, už několikrát jasně ukázala, že její přístup k oprašování polozapomenutých hudebních pokladů není ani tak obyčejným vzpomínáním, jako spíše určitou formou mecenášství. A zároveň i duchovní podporou, která supluje to, co by asi měli správně dělat jiní - kupříkladu nějací úředníci, mající v popisu práce zachování národní kulturní tradice.

Vzpomínkový box na dřevní, čistě akustické, folkově-countryové období Marsyas má luxusní provedení, formát knihy, skrývající dva disky s celkem jedenatřiceti písněmi a vypiplanou výtvarnou podobu. Nejednomu pamětníkovi tak dost možná dá důvod k dojetí, zatímco zvídavým mladším (podobně jako klukům v animovaném filmu Břetislava Pojara) se mohou otevřít dveře do zahrady plné nečekaných překvapení.

Celý komplet, mapující období od roku 1973 do roku 1978, než trio nejprve opustil a o něco později i emigroval Oskar Petr (po svém porevolučním návratu se stal autorem úspěšných hitů například pro skupinu Lucie či Anetu Langerovou), je řazen logicky chronologicky. V první části dostaly prostor především rané reinterpretace písní Boba Dylana, formace Crosby, Stills & Nash či Krisse Kristoffersona, v té druhé pak hlavně vlastní skladby, které vyšly i na zmíněném jediném albu, zde ovšem zachycené v koncertní podobě. Ukazují Marsyas bez příkras, ale také cenzurních zásahů, které studiové nahrávky provázely.

Písně jsou to i přes jednoduchá aranžmá dodnes silné, charakteristické působivým souzněním sezpívaných hlasů, prozrazující, že v případě tria nešlo jen o chladnou profesionální spolupráci, ale přátelstvím spojený zájem o společnou věc. Zpívaná poezie v sobě nese cennou inspiraci nejen pro pamětníky, ale i pro občas až příliš pragmatickou současnost. Záběr pěti let dokumentuje zjevný vývoj: od nesmělého obdivu milovaných vzorů až po nalezení vlastní tváře i odhalení silných stránek. Nemluvě o skutečnosti, že zhruba třetina skladeb vychází zcela poprvé.

Přes určitý patos fungují rané nahrávky Marsyas i s odstupem let. Hudebním nadšencům a badatelům navíc nabízejí vysvětlení pozdějšího vývoje kapely směrem k folkrockové, respektive rockové podobě: autorská tvorba z druhé části není ničím jiným než akusticky hraným rockem, naakumulovanou, vygradovanou a v načasovaný moment uvolněnou energií. To vše z titulu dělá nenápadný unikát. Skutečnost, že některé skladby trpí méně kvalitní nahrávkou, a také to, že k několika převzatým písním (například Petrem Kalandrou později proslaveným Dětským šatům neboli Heart of Gold Neila Younga) se nepodařilo získat autorská práva a komplet se tak bez nich musel obejít, je vedle toho všeho jen marginálií.

Antonín Kocábek

Recenze

MARSYAS: V MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH

V prvních letech působili Marsyas v nejsilnějším obsazení, kdy se Zuzana Michnová, Petr Kalandra a Oskar Petr jako sólisté i autoři navzájem umocňovali. Do roku 1978 však ve studiu nahráli jen málo písní v původní akustické podobě a s necenzurovanými texty. Rest částečně odmazává živé dvojalbum, které obsahuje tři desítky skladeb, původní i převzaté od Boba Dylana a dalších angloamerických klasiků. Nutno dodat, že celá třetina vychází vůbec poprvé. Záležitost z počinu edice Olivovníky dělá i atypický papírový obal Karla Halouna a v něm padesátistránková brožura s kompletem textů i doprovodnými biografiemi.

Pavel Víšek

Recenze

HEZČÍ TITUL MARSYAS JEŠTĚ NEVYDALI

Český hudební průmysl dlužil koncertní album skupině Marsyas bezmála čtyřicet let. Až nyní progresivní vydavatelství Galén přišlo s titulem Marsyas: V mýdlových bublinách, který shrnuje živé snímky Petra Kalandry, Zuzany Michnové a Oskara Petra z období let 1973 až 1978. Pro ctitele památné folkrockové kapely je to učiněný poklad.

Devět ze sedmnácti skladeb na prvním CD, vybraných z dobových pásků o různé kvalitě, dosud vůbec nevyšlo. Na druhém disku si lze pak poslechnout živou podobu prvního studiového alba z června 1977, které bylo jiné než zárodečná, folkovější podoba Marsyas. Je zde zachycen vývoj tria, jež v počátcích doprovázelo i banjo Jiřího Jeřábka, od přebírání amerických originálů k vlastní vyspělé tvorbě.

S láskou

Kolekce si drží lehce kalifornský, vzdušný sound kapely, z něhož navzdory času sálá energie. Poslech celého titulu zůstává velmi osvěžujícím, uvolněným zážitkem. Navíc barevný obal z dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka vystihuje „hippie" pocity z hudby tehdejších Marsyas a velkoryse zaštiťuje podrobnou dokumentaci včetně fotografií, textů písní i výtečných portrétů tria od novináře Vojtěcha Lindaura. Hezčí titul Marsyas nevydali, škoda jen, že se toho nedožil zpěvák a kytarista Petr Kalandra.

Takto vymazleně by mohly vypadat pamětnické edice kapel. Ostatně je poznat, že projekt vznikal s láskou. Nic jiného by živou hudbu Marsyas neudrželo v paměti lidí tak dlouho.

Vladimír Vlasák

Recenze

MARSYAS NEBYLI MÝDLOVÁ BUBLINA

Česká folkrocková legenda Marsyas se skoro čtyřicet let po svém založení dočkala prvního koncertního alba V mýdlových bublinách. Může se to zdát nepochopitelné, vždyť kapela se v posledních dvou dekádách připomínala jen reedicemi starších titulů a zhruba sedm let starý pokus o „redesign" slavné značky zkrachoval. Pověst raných Marsyas je však pro vydavatele stále výzvou - nemluvě o pamětnících, k nimž se dostává titul, na jaký dlouho čekali.

Živé dvojalbum snímků z let 1973 až 1978 dalo dohromady s příkladnou i příznačnou péčí nakladatelství Galén, jehož edice Olivovníky splácí dluh ostrakizované části písničkářské scény sedmdesátých a osmdesátých let. Téměř dvouletá trpělivá práce, zahrnující jak schraňování nahrávek ze starých magnetofonových pásků, tak vypořádávání autorských práv u převzatých písní, vyústila ve skvělou kolekci, z níž mají požitek i oči: luxusní box knižního formátu s otiskem kreativity grafiků Karla Halouna a Luďka Kubíka obsahuje navíc plakát a obsáhlou brožuru s texty.

Také dramaturgicky jde o nápaditý komplet. Zatímco první disk obsahuje vesměs coververze skladeb amerických idolů Boba Dylana, Krise Kristoffersona či Joni Mitchell (devět ze sedmnácti písní tohoto CD dosud nevyšlo), druhý nosič zachycuje klasické tříčlenné obsazení Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra v již profesionálnější podobě a s repertoárem, který byl posléze nahrán na první studiové album z roku 1977. Vývoj pražské odpovědi na kalifornským sluncem prozářený sound Crosby, Stills, Nash &Young je tak zvěčněn působivě a velmi názorně.

Jinou předností kompilace je to, že skupinu zachycuje v její nevinnosti, nezasaženou ještě mašinérií komunistických textových komisí. I známé skladby tu tedy znějí v cenzurou nezmrzačených verzích - a třeba původní Zmrzlinář, to tedy nejsou žádné „pelíšky"...

Milan Šefl

Recenze

MARSYAS / V MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH / LIVE 1973-1978

Zuzana Michnová, Petr Kalandra a Oskar Petr byli nejsilnějším obsazením Marsyas, ale v původní akustické podobě a bez cenzurovaných textů ve studiu nahráli jen málo skladeb. Rest odmazává živé 2CD V mýdlových bublinách, nazvané podle titulní skladby nerealizované LP desky, s 31 amatérskými snímky: třetina je s písněmi, které dříve nikdy nevyšly. Panoramatický portrét na prvním disku obsáhl vedle známých čísel i covery Melanie Harold a Máma, spirituál I´ve Got A Home In The Rock (v Hiršalově překladu Pamatuj) i doprovod Kováříkovy beatnické recitace Blues za Vladimíra Majakovského od Václava Hraběte. Z dalších premiér lze namátkou zmínit původní Domov věcí na stolech nebo dylanovku Ikarus (This Wheel´s On Fire). Druhý autorský disk tvoří originály, které se někdy jen hudebně kryjí s debutem Marsyas (Den s tebou je Kámen velikosti krávy). Papírový obal Karla Halouna z 2CD dělá diskofilii, objemná brožura obsahuje komplet textů i biografie tria z připravované Lindaurovy knihy Dávám, tak ber. Poslech téhle kolekce pamětníkům rozzáří oči, mladším posouvá hranice nepoznaného.

Pavel Víšek

Recenze

BOŽSKÉ JE VĚČNÉ: SLAVNÝ MARSYAS PO MNOHA LETECH

Slavnou sestavu skupiny Marsyas ze sedmdesátých let (Michnová, Kalandra, Petr) připomíná výběr unikátních koncertních nahrávek, který vyšel s obsáhlou dokumentací v nakladatelství Galén. Jeden z počinů roku 2012.

Přišlo ke mně nedávno koncertní album slavné americké čtveřice Crosby, Stills, Nash &Young (CSN&Y) 4-Way Street natočené v roce 1970. Kvarteto neobyčejně výrazných osobností se krátce poté rozpadlo, takže se v roce 1971 narodilo dvojelpíčko - sirotek. Přestože to není muzika hladivá a nablýskaná, vystartovala nekompromisně na první pozici v žebříčku věhlasného časopisu Billboard TOP 200. Syrovost a upřímnost projevu, bezprostřední muzikalita folk-rockových ikon, stejně jako neskrývané společensko-politické angažmá těchto vášnivých pacifistů vtiskly jejich hudbě silné charisma, jež zapůsobilo na rozmach folku a rocku celosvětově. Když krátce poté Zuzana Michnová s Petrem Kalandrou hledali k sobě parťáka, přáli si: „Hlavně, aby dobře zpíval, něco jako CSN&Y. Oskara jsme slyšeli víckrát, ale náhle se stalo něco neskutečného - zazpíval v Malostranské besedě píseň od Neila Younga Cowgirl In The Sand - tam jsme se s Petrem na sebe podívali a řekli si: Tak toho chceme!" Nejslavnější a nejvlivnější sestava Marsyas byla na světě.

Youngova píseň je na 4Way Street, stejně jako je tam ve Spojených státech zlidovělá Teach Your Children Grahama Nashe. Obě měly také své pevné místo v repertoáru Marsyas poloviny sedmdesátých let, takže je najdeme na dvoudiskovém výběru z koncertních nahrávek, který pod názvem Marsyas: V mýdlových bublinách (Live 1973-1978) vydalo ve výpravné podobě s obsažnou brožurkou vydavatelství Galén. Je to další počin v unikátní edici, která nemá u nás obdoby a přibližuje současnému posluchači milníky českého folku, pro nějž právě 70. léta byla dobou určující. Dobová tíseň a normalizující praktiky vládnoucí ideologie byly paradoxně nejsilnějším hybatelem v tříbení tvůrčího ducha a ve zvyšování citlivosti vnímání. Je dobré připomenout, jak tehdy posluchače zasahovaly takové verše, jako ty Petrovy: Snad jednou si zas budem moct dát pusu skrz natřenej plot / s tím klukem, co se včera na zápěstí škráb / o ten přes cestu a prapodivně nataženej drát / kterej v trávě kdosi natáh, tam, kde jeleni maj brod. / Prapor tanků tudy projel, až se moje sestra Jana začla třást (Kámen velikosti krávy). Písně tehdy nesly jiný náboj než dnes, kdy jsme do značné míry v zajetí estetismu a intelektuálních výbojů svobodného světa. Náboj tehdejších veršů byl zaseknut v existenciálním prožívání. Nebylo jednoduché se stát „milníkem", protože to něco stálo. Taktizování či vypočítavost ve sdělování uměleckého poselství byly kontraproduktivní. Autenticitu své tvorby i svobodu svého uměleckého gesta musel každý dosvědčit životem. A ne každý se tím chtěl prodírat věčně. Oskar Petr odešel s rodinou do emigrace v roce 1979. Marsyas pokračovali dále, jejich hudba byla stále nádherná a inspirativní pro ostatní, ale byla už jiná.

Nedokonalost slouží dokonalosti

Nahrávky z koncertů jsou místy slabší zvukové kvality, protože byly pořizovány amatérsky, a je vůbec div, že se v takovém rozsahu dochovaly. Paradoxně však zesilují výsledný posluchačský dojem a nechávají místy doslova vyhřeznout to, čím v té době byli Marsyas nepřekonatelní. A to byl především zpěv. Svébytnost výrazu jednotlivých členů prospívala i dechberoucím společným, místy velmi náročným vokálům. Nasazení a svoboda hlasového projevu přibližují Marsyas jejich vzorům na albu 4-Way Street. Ale nečiní je pouhými epigony. Na výběru můžeme sledovat proměnu výrazu skupiny, od prvotního zakotvení v americké countryové (Kriss Kristoferson) a spirituálové tradici přes české verze písní folkových vzorů (Bob Dylan, Joni Mitchellová, Melanie Safka) až po naprosto svébytnou tvorbu, jíž sice dominoval Oskar Petr, ale bez osobitých příspěvků Petra Kalandry a Zuzany Michnové by celek nevyzněl. Kalandra vracel až popové náběhy Petra k zemitosti a nenucenosti potulného bluesmana, zatímco Michnová přispívala ženským srdcem a hlasem jako nefritová dýka. Poselství Marsyas je výsostně hudební, jejich texty nemají většinou samonosnou literární kvalitu. Jsou odrazem intenzity vztahů, naděje, touhy i zklamání. I když Petr Kalandra (1950-1995), povahou i životem jeden z mála skutečných českých hippies, je jako živý v těchto svých verších: Postavím si dům z obilí / stěny budou ze zelený papriky / Uvnitř stůl z tvrdýho papíru / do oken světlo, jak záclony natáhnu / v krbu z hrušky pak sluncem zatopím / a za čas všechno zmizí...

Jiří Plocek