Speciální neurologie

Recenze

V současnosti už nejsou jediným zdrojem poznání jen odborné zahraniční publikace pro jejich obsah i kvalitní zpracování, ale jsou to také vysoce kvalitní publikace české, jak dokazuje mj. i předkládaná kniha Speciální neurologie, zpracovaná ve spolupráci dvou hlavních autorů a pořadatelů s dalšími odborníky - neurology, včetně neurologů dětských.

Nitrolebeční nádory jsou častým, obvykle závažným onemocněním. Diagnostika se dotýká mnohých odborností, proto vznikl nový interdisciplinární obor - neuroonkologie. Týmová spolupráce je nezbytná nejen pro rychlé a přesné stanovení diagnózy, ale také pro volbu optimálního postupu. Dělení nádorů dle lokalizace a stupně malignity je nutné pro terapeutickou rozvahu, dělení na maligní a benigní je pouze relativní. Benigní intrakraniální nádor nemusí vždy znamenat příznivou prognózu, zvláště je-li obtížně neurochirurgicky dostupný!

Záněty centrální nervové soustavy tvoří široké spektrum nemocí, které v závislosti na původci onemocnění postihují různé oblasti mozku, míchy nebo míšních obalů. Patří sem virové encefalitidy a meningitidy, bakteriální a parazitární onemocnění centrální nervové soustavy a neuroborrelióza. Známé jsou rovněž formy kombinované (encefalomyelitidy a meningoencefalitidy). Zvláštní skupinu tvoří pomalé virové infekce, jejichž původci jsou priony (Creutzfeldova-Jakobova nemoc) a AIDS - syndrom získané imunodeficience. Spolu s rozvojem letecké dopravy a rychlým překonáváním vzdáleností mezi ČR a exotickými zeměmi vzrůstá i význam znalostí o malárii a především i o její mozkové formě.

Úmrtnost na cévní onemocnění mozku v České republice stále stoupá. Za nejzávažnější rizikový faktor je pokládána ateroskleróza, jejíž pokročilost postihuje srdce, mozek i periferní cévy. Klinické postižení pacienta po cévní mozkové příhodě ujasňuje sémiologická a syndromologická klasifikace i přehledné tabulky testů. Podrobně jsou uvedeny praktické aplikace pomocných vyšetřovacích metod s názornými obrázky, prevence a léčba. Cévní příhody míšní jsou vzácné, mohou se vyskytnout jako komplikace vertebrální angiografie nebo jako komplikace disekujícího aneuryzmatu aorty.

Kraniocerebrální poranění a poranění míchy jsou zpracovány v samostatném oddíle. Suverénní metodou pro diagnostiku je počítačová tomografie, která bezpečně zjistí druh i rozsah poranění a následných změn. Současná klasifikace kraniocerebrálních poranění plně reflektuje závažnost mozkového postižení (stav vědomí, nález na CT a patofyziologie mozkového poranění). Poranění míchy svými trvalými následky patří k nejtěžším. Přesné neurologické vyšetření je rozhodujícím pro léčbu i pro určení prognózy. Těžištěm léčby u míšního poranění je především komplexní rehabilitace.

Také poznatky o epilepsii se dramaticky změnily. K diferenciaci jednotlivých forem epilepsie přispělo dlouhodobé synchronní video-EEG, magnetická rezonance a moderní molekulární genetika. EEG, podrobná anamnéza a klinické vyšetření zůstávají stále nejdůležitější diagnostickou metodou.

Samostatná kapitola je věnována rovněž poruchám spánku, stejně jako symptomu bolesti hlavy, který je deklarován množstvím příčin. Uvedená diferenciální diagnostika vybraných typů bolestí hlavy je přehledná, právě tak jako jejich léčba.

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) a leukodystrofie jsou dvě základní skupiny onemocnění bílé hmoty mozkomíšní. Přestože posledních deset let přineslo mnoho nových poznatků o patogenezi RS, zůstává její etiologie stále neznámá. Je řazena mezi autoimunitní onemocnění.

Pozornost je dále věnována degenerativním onemocněním nervové soustavy (poliodystrofie, Alzheimerova choroba a jiné demence, Parkinsonova choroba a parkinsonské syndromy, dyskinetické syndromy, Huntingtonova choroba, Wilsonova choroba, neurodegenerativní onemocnění kmenová, mozečková a míšní), jejich etiologii, diferenciální diagnóze a současným možnostem terapie.

Samostatnou kapitolu tvoří onemocnění předních rohů míšních. Zahrnují spinální svalové atrofie, jejichž podkladem je degenerace motorických buněk předních rohů míšních, nejčastější nervosvalové onemocnění - hereditární polyneuropatii, dále poruchy periferních nervů, myasthenii gravis a myasthenické syndromy, onemocnění kosterních svalů (vrozená, metabolická i získaná) a vertebrogenní onemocnění. Etiologie, diferenciální diagnostika a současné možnosti léčby jsou názorně uvedeny.

V publikaci je pamatováno rovněž na profesní postižení nervového systému, které je doménou oboru průmyslových neurologů provádějících konzilia pro kliniky a oddělení nemocí z povolání.

Neurologické komplikace interních onemocnění zahrnují především komplikace u diabetes mellitus, ale také u srdečních chorob (neurologické projevy srdeční zástavy, komplikace při diagnostických a léčebných zákrocích). Intenzivní péče v neurologii a její nová koncepce je uvedena v samostatné závěrečné kapitole, v níž je rovněž pojednáno např. o diagnóze smrti mozku pro účely transplantací.

Odborné citace v závěru kapitol, rejstřík, seznam zkratek, přehledné tabulky, ilustrující fotodokumentace, nákresy a obrázky histologických preparátů tuto unikátní publikaci výborně doplňují.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

V krátkém časovém odstupu od vydání postgraduální učebnice Klinická neurologie - část obecná (nakladatelství Triton 2004, 976 str.) vychází postgraduální učebnice Speciální neurologie. Učebnice sice přímo nenavazuje na uvedenou Klinickou neurologii - část obecnou (v nakladatelství Triton je připravována ještě část speciální), řada autorů však napsala své části do obou publikací, čímž je zajištěna určitá návaznost obou učebnic. Speciální neurologie vychází z pozůstalosti prof. MUDr. Pavla Jedličky, DrSc. (pro ty, kteří jej znali, zvláště delší dobu, zcela nezapomenutelného; výrazně se podílel na postgraduálním vzdělávání neurologů od r. 1960 až do své smrti). Je rozhodující zásluhou jeho nástupce ve vedení Neurologické kliniky IPVZ Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze doc. MUDr. Otakara Kellera, CSc., že se podařilo učebnici dokončit a vzhledem k delšímu časovému odstupu od přípravy učebnice prof. Jedličkou aktualizovat.

Jak již to v kolektivních učebnicích bývá (i při maximálním úsilí editora), nejsou všechny kapitoly psány podobným způsobem. Čtenářům (studujícím) to přináší určité problémy. Postgraduální učebnice jsou však určeny nejen k systematickému studiu před atestací, ale také jako nezbytná příručka téměř ke každodenní potřebě.

I když citace prací uvedených v literatuře za každou kapitolou jsou jen ojediněle z r. 2000 a dalších let, nedochází v některých částech neurologie k tak rychlým změnám, aby učebnice nebyla dostatečně aktuální. Pro informaci v časopise jsem nemohl přečíst podrobně každou větu knihy. Mám jen několik připomínek, kterých jsem si spíše namátkou povšiml:

1. V kapitole Prionové infekce jsou zařazeny jako podkapitoly Progresivní multifokální leukoencefalopatie a AIDS. Domnívám se, že měly být uvedeny samostatně.

2. Dětské obrně, která byla u nás eradikována v r. 1963, je věnována celá 1 strana textu, zatímco podstatně častějšímu současnému problému post-poliomyelitického syndromu pouze 9 řádek.

3. Epidemická encefalitida je v současné době hodně obávané onemocnění v souvislosti s »ptačí chřipkou« a výskytem virů H5N1. Uvedený popis má spíše historickou cenu.

4. V publikaci jsem nenašel zmínku o tetanu, akutním onemocnění s neuromuskulárním postižením. I když se neurolog nepodílí většinou na léčbě, pak především z diferenciálně diagnostických důvodů by měl být o onemocnění informován i z neurologické učebnice.

5. V kapitole o apalickém syndromu je uvedeno kromě jiného, že vzniká při destrukci mozkového kmene; dále je sice uvedeno, že jde o dekortikaci, avšak že jde o částečné nebo kompletní uchování hypotalamických a kmenových funkcí již uvedeno není. Apalický syndrom sice začíná obrazem kmenového komatu, po jeho úpravě však nastoupí apalický symptomový komplex, tj. vegetativní stav.

Tyto nahodilé poznámky k údajům, kterých jsem si při rychlém přehlédnutí textu povšiml (jiné jsem mohl přehlédnout), však neznamenají, že vysoce neoceňuji přehlednost, ucelenost a úroveň naprosté většiny kapitol. Jako u každé knižní publikace, nejen učebnice, je však známo, že již v době, kdy je vydávána, je v některých oblastech zastaralá. Jde především o neurozobrazovací metody, neuroimunologii a genetiku. Každý čtenář, studující si musí být vědom, že učebnice nám poskytují přehled poznání z doby, kdy byly psány, a nové poznatky aktivně vyhledávat.

Považuji za nutné, aby každý neurolog měl novou Speciální neurologii v dostupné příruční knihovně. Při každodenní práci ocení, že ji potřebuje a je mu užitečná.

MUDr. Jan Hromada, I. neurologická klinika LF MU a FN U sv. Anny, Brno