Virové hepatitidy

Recenze

Ačkoliv je naše hepatologická literatura dosti bohatá, přesto je nutné přivítat knihu, jejímž autorem je doc. MUDr. Petr Husa, CSc., přednosta Kliniky infekčních chorob Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice v Brně. Monografie »Virové hepatitidy« totiž hepatologickou literaturu nejen rozšíří, ale i obohatí.

Významnost dodává této knize především její tématika. Akutní virové hepatitidy jsou nejen nejčastějšími onemocněními jater v celosvětovém měřítku a jsou příčinou pravděpodobně 2 milionů úmrtí, ale chronické formy onemocnění (chronická hepatitida, jaterní cirhóza a hepatocelulární karcinom) vedou k smrti u dalších několika milionů osob. Virové hepatitidy jsou tedy bezesporu velmi závažným celosvětovým zdravotnickým problémem - naši republiku nevyjímaje.

V roce 1947 byly prvé dva typy akutní hepatitidy označeny prvými písmeny abecedy. A od té doby se tato »hepato-abeceda« rozrostla o další písmena a (prozatím) skončila u písmene G. Ale hepatologové nepředpokládají, že je u konce. A proto také nejsou u konce všechny problémy, které tato onemocnění přinášejí.

Vlastní text je rozdělen do 8 kapitol. První (56 stran) představuje dosud poznané viry infekčních hepatitid (A až G) i jiné hepatotropní viry (TT virus, SEN virus, HSV, VZV, CMV, EBV aj.), druhá kapitola (7 stran) se věnuje terapii akutních hepatitid, třetí, nejrozsáhlejší (106 stran) léčbě jejich chronických forem. Její součástí je velmi pěkný přehled farmak používaných v léčbě chronických virových hepatitid. Poslední kapitoly jsou již kratší a věnují se problematice hepatocelulárního karcinomu (kap. 4), virovým hepatitidám v těhotenství (kap. 5), rizikům přenosu virů ve zvláštních případech (kapitola 6) - zde je uveden např. hezký odstavec o virových hepatitidách a cestování; další kapitoly informují o mezioborové spolupráci a prevenci i profylaxi virových hepatitid (kap. 7 a 8). Do textu je vloženo 40 obrázků (bohužel jen černobílých) a 20 tabulek. Seznam literatury uvádí 253 pramenů a zahrnuje informace s vročením 2003.

Kniha přináší velké množství informací dokumentovaných nejen literárními citacemi, ale i vlastními studiemi. Je psána pěknou češtinou, dobře se čte. Přehlednosti a pedagogické hodnotě by však prospěly formální změny vnitřní strukturace. Některé obrázky (aby byly skutečně informativní) by měly být barevné, ale určitě i černobílým by neměly chybět popisky a (vysvětlující) legenda.

Komu knihu doporučit? Určitě by neměla chybět v knihovně infektologů a hepatologů a uložit by ji tam měli (teprve po přečtení!) gastroenterologové a internisté (a často se k ní vracet).

Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.

Recenze

Předkládaná publikace renomovaného autora dokládá závažnost problematiky virových hepatitid. Tato onemocnění jsou celosvětově nejčastějšími jaterními onemocněními a jsou příčinou úmrtí téměř dvou milionů lidí ročně. Při vyhledávání nemocných, zvláště s chronickými virovými hepatitidami, je nezastupitelná především úloha praktického lékaře.

Virové hepatitidy jsou známy již z 5. století před naším letopočtem, známy byly i jejich epidemie, často ve spojení s válečnými údobími. Moderní éra výzkumu etiologie virových hepatitid začala po druhé světové válce a dodnes se rozvíjí.

Základní charakteristiky různých typů virových hepatitid jsou uvedeny podrobně v první kapitole knihy, od obrazů virů v elektronovém mikroskopu, přes cesty přenosu, klinické závažnosti až po serologické diagnostiky. Zatímco virová hepatitis typu A podle současných poznatků nepřechází do chronicity, jedním z nejzávažnějších zdravotnických problémů současnosti, a to zvláště v rozvojových zemích, je virová hepatitida B. Ovšem závažný zdravotnický problém představuje také virová hepatitida C. Odhaduje se, že jsou v současnosti ve světě téměř 3 % infikovaných osob.

Ví se, že se většina pacientů infikovala v 70. a 80. letech minulého století. Také je známa progrese chronické hepatitidy C do jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu, takže se dá v blízké budoucnosti přepokládat i nárůst následků onemocnění. Přitom hlášených případů akutních i nově zjištěných chronických hepatitid C v ČR stále narůstá. Nejohroženější skupinou jsou jednoznačně intravenózní narkomani.

Infekce virem hepatitidy D se v ČR vyskytuje jen výjimečně, ale je nutno na ni myslet u cizinců, nebo u našich občanů pobývajících dlouhodobě v rizikových oblastech (např. Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Řecko), pokud tam dostali transfúze krve, nebo byli operováni. Uvedeny jsou další hepatotropní viry (infekce herpetickými viry, cytomegalovirus), které rovněž mohou napadat jaterní tkáň, ale jejich hepatotropismus je nižší.

Autor věnuje v další kapitole velkou pozornost terapii akutních virových hepatitid (včetně její fulminantní formy), s nutnou a u nás povinnou hospitalizací, uvádí možnosti medikamentózní léčby, která je většinou symptomatická. Klade důraz především na zákaz požívání alkoholu a hepatotoxických léků.

Léčba chronických hepatitid B a C je rozsáhle zpracována v samostatné kapitole s přihlédnutím k základní charakteristice a histologické klasifikaci těchto onemocnění. Podrobně je uvedena terapie interferony (IFN-?), včetně běžných nežádoucích účinků, ale i manifestací autoimunitních onemocnění (např. revmatoidní artritida, kožní projevy, oční komplikace, inzulin-dependentní diabetes mellitus a další) a také jsou představeny kontraindikace léčby.

Kapitola o nukleosidových a nukleotidových analogách (léky původně určené pro terapii HIV infekce - lamivudin, emtricitabin, adefovir) upozorňuje na jejich léčebnou aktivitu u chronické hepatitidy B. Je zde rovněž široce uveden význam a základní vlastnosti dostupných pegylovaných interferonů, včetně jejich doporučených dávek, bezpečnosti a snášenlivosti terapie i nežádoucích účinků léčby.

Cenné jsou údaje o léčbě zvláštních skupin pacientů (pokročilá jaterní cirhóza, imunosuprimovaní pacienti, děti, nemocní s renální insuficiencí, se současnou infekcí HBV a HIV, se současnou infekcí HBV a HCV) i vlastní zkušenosti autora s léčbou interferony IFN-? v monoterapii nebo v kombinaci s ribavirinem.

V kapitole věnované terapii chronických hepatitid jsou dále uvedena kritéria pro zahájení terapie - vycházejí z dokumentu Doporučený postup České hepatologické společnosti a Společnosti infekčního lékařství (vydán v březnu 2003).

Transplantace jater je uvedena jako jediné dostupné řešení konečných stadií virových hepatitid.

Hepatocelulární karcinom (HCC) je jedním z nejčastějších maligních nádorů v celosvětovém měřítku. Předpokládá se souvislost s procesy jaterního poškození, vzniká převážně při jaterní cirhóze, přičemž důležitým kofaktorem pro jeho vznik je abúzus alkoholu.

Virové hepatitidy v graviditě (akutní, ohrožení typem E), dále nebezpečí chronických hepatitid (B,C,G) zvláště pro možnost vertikálního přenosu infekce z matky na plod jsou uvedeny v samostatné kapitole, stejně jako rizika přenosu virových hepatitid vůbec (autor pamatuje i na zdravotníky!) i ochrana před onemocněním (při cestování). Prevence a profylaxe virových hepatitid, možnosti aktivní a pasivní imunizace tvoří náplň závěrečné kapitoly.

Rozsáhlý seznam odborných citací dává velkou možnost dalšího studia. Text názorně doplňují četné grafy, tabulky a snímky.

Podrobně zpracovaná publikace je nesmírně cenná pro seznámení se s rozsáhlou problematikou onemocnění virovými hepatitidami, je podrobnou informací o současných možnostech moderní terapie (i její ekonomické náročnosti) a rovněž poukazem na používanou a dostupnou léčbu v ČR, která se neliší od léčebných postupů používaných v nejvyspělejších státech světa.

Onemocnění virovými hepatitidami procházejí celým medicínským spektrem. Nelze proto určit přesně, které odbornosti je publikace určena více a které méně, protože se týká všech specializací. A z toho důvodu by se s ní měl seznámit každý lékař.

MUDr. Olga Wildová