Lékařské repetitorium

Recenze

Máme Lékařské repetitorium 2003

Úsilí profesorů Karla Horkého, Jana Petráška, dvaadvaceti pořadatelů jednotlivých medicínských oborů, třiadvacetičlenné redakční rady a více než čtyř stovek autorů bylo úspěšně završeno. Máme v rukou Lékařské repetitorium 2003 vydané péčí nakladatelství Galén.

Pro ty z nás, kteří plnili medicínské povolání v druhé polovině dvacátého století, jsou minulá čtyři vydání repetitorií spojena se jménem profesora Charváta. Do prvého vydání, které navazovalo na předválečné „lékařské kalendáře", přidal pan profesor „k abecednímu uspořádání hlavních údajů o nejčastějších nemocech nebo příhodách, s nimiž se praktik setkával, některé obecnější kapitoly, respektive přehledy". Od vydání k vydání přehledných kapitol přibývalo. Pro vydání z roku 1967 napsal rozsáhlý „úvod do patogenetického myšlení ve vnitřním lékařství". Velkou pozornost věnoval genetice, která už tehdy pronikala do praktické medicíny. Imunologům udělal radost podkapitolou z imunologie. V imunitním systému viděl strážce individuality a integrity našeho organismu. „Můžeme jej chápat jako jeden z informačních systémů - kromě humorálního a nervového." Zde už jsme také četli věty: „Vědomosti se hromadí tak, že se při vertikálním pronikání do hloubky ztrácí horizontální kontakt. Medicína se z dřívější své šířky zužuje, fragmentuje a pacient přitom ztrácí svou totožnost." A v závěru předmluvy čteme: „Většina knih dosud vězí v tradici, ze které se vybavujeme jen obtížně a zvolna."

Pro Lékařské repetitorium z roku 1981, které odborně redigoval profesor Štork, napsal profesor Charvát už jen předmluvu. V ní vyjádřil myšlenky, které se staly inspirací a nabádavou výzvou pro pořadatele dnešního repetitoria: „Při ohromném civilizačním a technickém rozvoji nepřekvapuje, že v nejednom ohledu dnes stůněme jinak než naši předkové." A v závěru: „Je toho příliš mnoho. Musíme se spokojit s příručkou, která by sloužila okamžité praktické potřebě a odpovídala současným znalostem."

Repetitorium bere lékař do ruky pro rychlou okamžitou informaci. Někdy v ní spěšně listuje v tísni a hledá v nalezeném hesle pomocníka pro neodkladné jednání. Recenzent má výsadu. Může se nad encyklopedií zamyslet jako nad celkem. Svou úvahu však musí opět odvíjet od Charvátova závěru předmluvy z roku 1981: „Nejsem si jist, že by bylo dnes už možno napsat malou patofyziologii, kde by se praktik dověděl „snadno a rychle" o všech koncepčních novinkách." To si uvědomili i tvůrci přehledné medicínské encyklopedie, kterou připravili pro lékaře pracující na zlomu dvou tisíciletí. Nepodlehli vábničce souborných úvodních přehledů a vytvořili živé kompendium. Snad je lze považovat za medicínskou encyklopedii postmoderní epochy, dovolíme-li si exkurzi do světa umění a obecné kultury. Celostnost je tu dána pohledy z různých úhlů, souvislostmi spíš čtenářsky objevovanými než autorsky hlásanými. Redakční rada provedla primární výběr hesel a rozdělila je podle závažnosti na dlouhá, střední a krátká, a vytvořila tak základní půdorys celého díla. Je třeba ocenit kázeň, s níž autoři zareagovali a ve vymezených prostorech posuzovali váhu každého odstavce, někdy i věty. V řadě případů autor, který v roce 1981 rozvedl důvěrně známou tematiku jako příběh, dnes vytvořil výstižné přesně formulované heslo.

Jsme svědky transformace klasické medicíny na biologicky chápaný systém poruch. Fenotyp je stále úspěšněji objasňován na buněčné a molekulární úrovni. Proto je například v souboru hesel kladen takový důraz na skupinu lyzosomálních enzymopatií, střádavých lyzosomálních onemocnění, na chromozomální aberace, choroby s různými typy mutací a na geneticky podmíněné anomálie. Zcela soudobě jsou zpracovány virové, bakteriální a parazitární infekce.

Opomenuty nejsou infekce, které jsou ve velké části světa již eradikovány. Zvýšená možnost přenosu infekcí leteckou dopravou si vynutila zařazení tropických nemocí. Velký posun je patrný v klinicky koncipovaných imunologických textech, které se opírají o nejnovější badatelské výsledky. U hesel, kde by důsledné abecední uspořádání vedlo k jejich nelogickému rozptýlení, vytvořili pořadatelé devět tematických celků. Tento postup byl velmi racionální, v některých případech přímo nutný. Uveďme některé velmi zasvěceně pojaté celky: anémie, arteriální hypertenze, infarkt myokardu, intoxikace, vitaminové karence, popáleniny, tuberkulóza. Vznikla i neplánovaná sdružení hesel: syndromy, leukémie, nádory, poranění, zlomeniny, embolie, kožní infekce, keratitidy. K úplnosti kompendia přispívá i zařazení hesel s „informační" výtěžností. Uvedu jen některá: antikoncepce, krevní deriváty, transfúzní přípravky, kojenecká výživa, zabezpečení ve stáří, rizika z ionizujícího záření. Rysy soudobosti a aktuálnosti vtiskují repetitoriu hesla jako patologické hráčství, bioterorismus, poranění airbagem. Některá hesla jsou „dvouhlasá". Chirurgova či porodníkova asistence je zde skromně označena jako „dodatek".

V minulých repetitoriích bylo věnováno mnoho místa chemoterapeutikům, antibiotikům a nežádoucím účinkům při jejich podávání. Dnes je již patrno, že znalosti o těchto lécích jsou vtištěny do lékařského povědomí, a proto není nutné věnovat jim mimořádnou pozornost. V roce 1967 jsem do třetího vydání repetitoria napsal informativní text o mikrobiálních komplikacích při léčbě antibiotiky. Byl to nový a alarmující jev. V dnešní příručce si lze přečíst stručné heslo postantibiotická kolitida. Problém je jím pokryt zasvěceně a bezezbytku. Pro třetí vydání objednal pan profesor Charvát v Mikrobiologickém ústavu přehledný článek o zasílání materiálu k mikrobiologickému vyšetření. Věděl, že se v této oblasti často dělají chyby. V dnešním repetitoriu mikrobiologie ustoupila do pozadí. Přesto například v heslech gonorea a granuloma inguinale si lze přečíst přesné odstavce o laboratorním vyšetření.

Zdůraznil jsem již výše, že pro nové repetitorium je charakteristický jeden rys: úspornost a přesnost vyjadřování. Čím houževnatěji se blížíme k medicíně založené na důkazech, tím lépe vidíme, více víme, a proto účinněji předáváme novými jednoduššími formami vše nově poznané.

V roce 1935 vyšlo první číslo Vědy a života, časopisu pro popularizaci vědy. Karel Čapek mu napsal na cestu: „Nikdy v dějinách světa nebylo tolik možností a nikdy nebyla tak naléhavá potřeba univerzálního vzdělání. Vědění nebude k ničemu, nebude-li stále a pozorně obraceno v obecné vzdělání." V dnešních časech, kdy leckdy dost tvrdě diskutujeme o smyslu našich publikací a o funkčnosti časopisů psaných v mateřštině, jsou Čapkovy věty inspirací i pro medicínu. Vždyť i v našem prostředí platí: Převratné výsledky bádání budou k něčemu jen tehdy, budou-li stále a pozorně obraceny v obecné, široké medicínské vzdělávání. Pořadatelům a autorům Lékařského repetitoria 2003 jsme proto za mimořádné úsilí ubírat se touto cestou vděčni a děkujeme jim. Poděkování patří i nakladatelství Galén.

Profesor Blahoš v předmluvě dílo označuje za „určitý mezník v naší lékařské literatuře". Připomíná nám, „kolik oddanosti našemu krásnému povolání bylo zapotřebí, aby mohlo vzniknout dílo tak monumentální". Dodejme: z pera domácích autorů!

prof. MUDr. Ctirad John, DrSc.

Recenze

Byl jsem požádán, abych se pokusil o recenzi gigantického díla Lékařské repetitorium. Měl jsem příležitost sledovat několikaletou přípravu a celé dílo prostudovat. Jedinec nemůže posuzovat jednotlivá hesla, může však uplatnit celistvý pohled. A právě o to se chci pokusit. Snad mne k tomu kvalifikuje více jak padesátiletá lékařská praxe i pedagogická zkušenost.

Lékařské repetitorium (dále LR) podává především zprávu o současném stavu medicíny. Demonstruje však nejen informační explozi v jednotlivých oborech, ale také jejich vzájemné vztahy. Tak se fragmenty znalostí dostávají ze zdánlivé izolace a významově se umocňují. Repetitorium tak vytváří teoretickou bázi moderní klinické medicíny, kterou tisíce lékařů denně v praxi prověřují. Repetitorium učí lékaře věřit vědě i hledat u ní odpovědi na praktické problémy. Věda pak dává praktickému počínání jistotu, včetně dnes často užívané teze, že jen ta medicína je správná, která je „založená na důkazech". S tím vším souvisí lékařské myšlení, které je důležitější než pouhá faktologie. Bez myšlení nelze v medicíně správně rozhodovat, ani v diagnostice, ani v terapii.

Fascinuje rozmach lékařského vědění. Medicína je v permanentní opravě, sílí a vyvíjí se, jen když opravuje sama sebe. Za posledních 25 let od posledního vydání LR se mnoho změnilo. Některé důležité koncepce současné medicíny v době studia starších, včetně dosud praktikujících lékařů, nebyly vůbec známy, jiné byly teprve v počátcích. Prolistuje-li kterýkoliv lékař LR (a velmi doporučuji, aby to udělal), zjistí, kolik toho (dosud) nezná. Utvrdí to jeho přesvědčení o nutnosti celoživotního vzdělávání.

Lékařské repetitorium n e n í (a ani nemá být!) systematickou učebnicí medicíny, je však „příručkou" obsahující přehled lékařství, překračující hranice jednotlivých lékařských oborů - je transdisciplinární. V takové situaci je ovšem rozhodující vybrat z bezbřehé nabídky lékařských znalostí to nejdůležitější, to nejpodstatnější. Skutečnost, že se to podařilo, považuji za jednu z nejcennějších charakteristik díla. Žádný lékař nemůže znát všechno, měl by však o všem důležitém vědět. A právě „to důležité" mu LR nabízí. Navíc inspiruje k hlubšímu studiu, k hledání v jiných pramenech.

Těžištěm LR jsou hesla. Je jich více než 2700. Jsou řazena abecedně podle podstatného jména nemocí, symptomů, chorobných znamení. Použitá terminologie (v tomto případě asi správněji nomenklatura) splňuje hlavní požadavky na lékařské názvosloví: název má být jednoznačný, výstižný, stručný a jazykově správný. V LR jsou uváděna i terminologická synonyma. Všechny použité odborné pojmy jsou uvedeny v rejstříku. Již samotný rejstřík považuji za dokonalé odborné dílo. Naprostá většina uživatelů LR bude spokojena, že v knize najde to, co hledá a potřebuje. Samozřejmě - budou výjimky. Některé, skutečně vzácné stavy se do stanoveného počtu hesel a rozsahu knihy nevešly. Přesto editoři vybízejí všechny čtenáře ke spolupráci v návrzích na nově zařazená hesla pro příští vydání LR. Tuto sympatickou nabídku

mohou všichni využít.

Podle mého názoru jsou hesla uvedená v LR příkladem systematičnosti a myšlenkového pořádku. Všechna (tzv. velká a střední) hesla mají také pevnou vnitřní strukturaci (synonyma názvu hesla, definice, etiologie a patogeneze, klinický obraz a diagnostika, terapie).

V knize ale nejsou zařazena jen hesla. Velmi důležité jsou i přílohy. Sám považuji za záslužný seznam zkratek (byť jen těch, které byly v LR použity; zřejmě proto je také jejich seznam zařazen již v úvodní části). Lékařské zprávy některých specialistů jsou totiž v době počítačové dokumentace přeplněny zkratkami a často jsou pro nespecialistu téměř nesrozumitelné. Tomu, kdo bude LR používat v praxi, by mohly uniknout některé skutečnosti: na LR se podílelo více jak 400(!) autorů, vesměs známých a zkušených specialistů či dokonce superspecialistů. Příspěvky tak velkého počtu spoluautorů musel také někdo koordinovat, aby užitečná specializace byla usměrněna a zapadala do obecné koncepce díla. Žádné z hesel nesmí být informací jednoho specialisty druhému specialistovi, ale informací specialisty nespecialistovi! A tak je také v LR úspěšně řešen jeden z významných problémů vztahu specializace a celistvosti medicíny. Největší zásluhu na tom mají především hlavní pořadatel (nebo spíše editor) prof. MUDr. Karel Horký, DrSc., a vedoucí redakčního týmu prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc. Výběr obou hlavních tvůrců díla nakladatelstvím Galén byl mimořádně šťastný. Oba jsou odborně vysoce vzdělaní, mají široký rozhled v celé medicíně, bohaté vlastní publikační zkušenosti a v neposlední řadě schopnost orientovat se v nespočetných konfliktních jednáních se spoluautory, kteří měli mnohdy rozdílné představy o významu hesel svých, nejednou velmi úzkých specializací. Neinformovaný uživatel LR si náročnost této práce neumí zpravidla představit a ani si neuvědomuje, že bez ní by LR vůbec vzniknout nemohlo.

V této souvislosti bych rád připomenul, že postupně vzniká nová specializace medicíny -

ediční činnost. Klade vysoké nároky na odborné znalosti, praktické lékařské zkušenosti, vyžaduje přehled o principech nakladatelské práce (včetně informovanosti o ediční činnosti významných nakladatelství našich i světových), v neposlední řadě schopnost pracovat s technickými sdělovacími prostředky, které se rychle rozvíjejí a zdokonalují. Nakladatelství Galén si již umí takové odborníky získat.

Prof. K. Horký a prof. J. Petrášek jsou reprezentanty Charvátovy medicínské školy. Prof. Charvát byl u zrodu prvního Repetitoria praktického lékaře (1950). O úspěšnosti tohoto díla svědčí ještě tři opakovaná vydání, poslední již pod názvem Lékařské repetitorium pod odbornou redakcí prof. MUDr. A. Štorka, DrSc. Karel Horký a Jan Petrášek tak úspěšně navázali na Charvátovu činnost a po 25 letech se zasloužili o pokračování a rozvoj tradice v editování českých lékařských repetitorií, která poznamenala myšlení a praktické jednání celých lékařských generací.

Závěrem je vhodné vzdát hold celému početnému pořadatelskému, redakčnímu i autorskému týmu. Nakladatelství Galén vydalo LR při příležitosti desátého výročí své úspěšné činnosti a tímto dílem ještě zvýšilo svůj vysoký kredit u odborné zdravotnické veřejnosti. Lékařské repetitorium náleží nesporně k nejlepším dílům české odborné literatury.

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.