Adaptace na chlad u člověka

Recenze

Životní podmínky člověka se na přelomu 20. a 21. století převratně změnily. Úbytek těžké fyzické práce, přejídání a nedostatek pohybu a další negativní faktor - oddálení se od volné přírody ovlivňují vnímání změn okolní teploty u člověka. Při relativně pohodlném stylu života chybí podněty pro pružné vazomotorické reakce podkožních a slizničních cév na změny teploty, a tím chybí i podněty pro nespecifické zvyšování imunity. Přitom reakce a adaptace lidského organismu na působení vyššího až extrémního chladu nabývá v poslední době na důležitosti v souvislosti s nutností pobytu v drsných klimatických podmínkách. Nejedná se vždy jen o sportovní, rekreační nebo pracovní výkon, ale také o vojenský výcvik.

Základní poznatky o působení chladu na člověka jsou zpracovány v první kapitole, kde je uveden především výklad pojmu, stručná historie otužování, jeho význam a výsledek - totiž dosažení schopnosti organismu správně a pohotově reagovat na klimatické teplotní výkyvy (adaptace na teplo, kritická teplota, změny teploty při pobytu v chladné vodě a následná ztráta teploty po opuštění ledové vody, včetně doporučení záchranářům).

Tepelné ztráty zvyšuje rovněž studený vítr a vlhkost vzduchu. Svalová únava se dostavuje dříve, a bývá proto častou příčinou nebezpečných situací i smrtelných nehod v extrémních podmínkách. Děti mají relativně větší povrch těla v poměru k hmotnosti a jejich potní žlázy produkují méně potu, proto se liší termoregulace dětí od dospělých. Rozdílná je reakce a adaptace na chlad ve vyšším věku, kde se aklimatizace vyvíjí pomaleji, klesá také vnímání chladu a horka a významně se zhoršuje účinnost vegetativní regulace (stařecká hypotermie!).

Druhá kapitola uvádí zdravotní rizika při fyzické aktivitě v chladu a nebezpečí vyplývající z prochlazení organismu. O vlivu extrémního chladu na myokard není jednoznačný závěr. Chlad může způsobit spasmus věnčitých cév, ale pozvolné přivykání na chlad může naopak vést k adaptaci i u osob s postižením koronárního řečiště! Uveden je diving reflex - reakce organismu po ponoření těla, zejména obličeje do studené vody. Spočívá ve zpomalení tepové frekvence téměř u všech osob. U disponovaných jedinců se může objevit porucha srdečního rytmu, v extrémních případech i náhlá reflexní zástava srdeční činnosti (nebezpečí skoků po hlavě do studené vody!). Chladný vzduch pod -12 °C může při dýchání ústy způsobit pokles dechové frekvence (pozátěžový bronchospasmus).

Chlad ovlivňuje rovněž pohybový aparát. Např. při plavání je prakticky každý ohrožen vznikem křečí, proto při plavání ve studené vodě autor doporučuje vyvarovat se prudkých pohybů. Sportovní otužování nelze provádět u osob s alergií na chlad!

Projevy chladové adaptace jsou náplní třetí kapitoly, ve které autor uvádí výsledky dlouhodobého sledování sportovních otužilců. Nepotvrdila se např. domněnka, že plavání v ledové vodě vede k hromadění tukových zásob, opakované koupele v ledové vodě rovněž nevedou k poruše funkce ledvin u adaptovaných osob. Otužilci se také vyznačují nižšími hladinami kortizolu, který se účastní stresové reakce na chlad, ale neovlivňuje další vývoj chladové adaptace, což působí příznivě na organismus. Výsledky sledování imunologické reaktivity prokazují u otužilců dobrou funkci imunitního systému. Autor poctivě uvádí, že příznivé výsledky nejsou odpovědí na otázku, zda jsou změny dány výběrem osob k sportovnímu odvětví nebo samotným procesem otužování! Přesto je nemocnost otužilců na akutní respirační onemocnění podstatně nižší.

Kapitola čtvrtá zaznamenává reakce adaptovaného organismu na plavání v ledové vodě (tělesná teplota, tepová frekvence, krevní tlak, změny plasmatického objemu, počtu erytrocytů a leukocytů). U trénovaných sportovců jsou změny nevelké a vracejí se záhy k normě. Po plavání v ledové vodě dochází k vzestupu proteinurie, erytrocyturie i leukocyturie, vzácně se mohou objevit i jemně granulované válce. Plavání v ledové vodě by mělo být povoleno jen mimořádně otužilým jedincům, ale ani u nich nelze vyloučit možnost ovlivnění propustnosti glomerulární membrány v chladu. Proto autor doporučuje pomalou a dlouhodobou adaptaci na chlad.

Zajímavá a velice čtivá publikace uvádí přehled fyziologických pochodů při reakci organismu na chlad, adaptaci na teplotní změny, ale také potenciální rizika. Je doplněna instruktivními obrázky a grafy, seznamem odborné literatury a rejstříkem použitých zkratek.

Ačkoliv je určena lékařům, pedagogům, trenérům sportovců (možná, že i záchranářům), určitě si ji se zájmem mohou přečíst také ti, kteří sami chtějí něco udělat pro své zdraví.

MUDr. Olga Wildová