Alergologie

Recenze

Pojem alergie byl poprvé použit již v roce 1906 pediatrem von Pirquetem, který považoval alergii za „změněnou reakci imunitního systému". Od té doby došlo k neuvěřitelnému rozvoji poznatků, které také změnily označení oboru na specializační obor alergologie a klinická imunologie. Alergie je dnes chápána jako systémové postižení s klinickou rozmanitostí alergických projevů, které často vyžadují mezioborové řešení.

V obecné části nalezne čtenář podrobné informace o fyziologii imunitního systému, jeho vlastnostech (provázanosti mechanismů přirozené a specifické imunity a o jeho poruchách), informace o slizniční imunitě a jejím významu, o imunologických základech alergické odpovědi a další sdělení, např. o významu studia genetických faktorů, které pomáhají pochopit nejen vznik onemocnění u disponovaných jedinců, ale mohou přiblížit předpověď progrese onemocnění i určit riziko výskytu choroby.

Zavedení techniky monoklonálních protilátek zvýšilo možnost identifikovat jednotlivé alergeny. V kapitole o alergenech tak autoři uvádějí širokou škálu alergenů (zvířecí, rostlinné, potravinové, alergeny jedu blanokřídlého hmyzu), jejich typy, zkříženou reaktivitu, možnosti prevence i terapie. Samostatná kapitola obecné části věnuje pozornost vztahu alergie a infekce. Jen dokonalá znalost imunitního systému a jeho vybavení může přiblížit pochopení klinických projevů a vztahu mezi infekcí a alergickým nebo nealergickým jedincem.

Obecná část knihy dále zahrnuje problematiku paralel a kontrastů autoimunity a alergie, defektů imunity a systémových autoimunitních chorob; závěr obecné části pak tvoří kapitoly o diagnostice alergických onemocnění a jejich léčbě. Autoři upozorňují, že nedílnou součástí hodnocení léčby je hodnocení kvality života pacienta - vždy je proto nutno volit individuální léčebný postup.

Speciální část knihy je věnována vývoji alergie v průběhu života, její prognóze a prevenci. K tomu, aby došlo k vývoji alergie, musí být splněny určité předpoklady - genetická predispozice, senzibilizace vůči alergenům a působení nespecifických adjuvantních vlivů.

Cílem další kapitoly o psychologických a psychosociálních hlediscích alergií je upozornit na propojenost různých etáží centrální nervové soustavy, jako je např. faktor úzkosti, který sám patří k faktorům vyvolávajícím nebo ovlivňujícím průběh a tíži astmatického záchvatu.

Samostatně je uvedena problematika anafylaxe, její historie, epidemiologie, definice, diagnóza, vyšetření a terapie.

Pozornost je v monografii dále věnována chronické rýmě; autoři podávají její definici, informují o jejím výskytu i mechanismu vzniku, časné i pozdní fázi její alergické reakce a představují terapii. Upozorňují, že předpokladem úspěšné léčby chronické rýmy je především její správná klasifikace.

V další kapitole jsou podrobně uvedeny nové poznatky o patogenezi a patofyziologii bronchiálního astmatu, včetně nových vyšetřovacích metod. Astma bronchiale je v současnosti považováno za komplexní, multifaktoriální, chronické zánětlivé onemocnění. Prvořadým úkolem je proto včasné ovlivnění zánětu, přičemž důraz je kladen na aktivní spoluúčast pacienta. Klasifikace astmatu dle různých hledisek (např. podle tíže onemocnění, odpovědi na léčbu ap.) a léčba astmatu jsou uvedeny podrobně a přehledně, včetně edukace pacienta, jeho rodiny a možnosti prevence.

Alergickým kožním projevům věnují autoři další samostatnou kapitolu. Vcelku jsou zařazovány do skupiny tzv. chorob se změněnou reaktivitou (geneticky podmíněné imunodefekty, angioedém s poruchou komplementu apod.). Pozornost je zde věnována především atopickému ekzému a kontaktní dermatitidě (včetně nealergické), urtikárii a angioedému. Nejčastější projevy očních alergií shrnuje další kapitola - jsou to sezónní alergická konjunktivitida, celoroční alergická konjunktivitida a atopická keratokonjunktivitida; zmíněny jsou i nealergické patologické stavy očí.

Poměrně častým fenoménem je potravinová alergie - imunologicky podmíněná postihuje asi 2-3 % populace, v případě orálního alergického syndromu se objevuje až u 50 % pylových alergiků. Její definici, dělení, prevalenci, zkříženou alergii, příznaky, diagnostiku a terapii (alergenová imunoterapie i medikamentózní léčba) čtenář nalezne v samostatné kapitole speciální části. Následující kapitola pojednává o alergii na léky a latex, o intoleranci nesteroidních antiflogistik, o alergii na hormony a enzymy, o nesnášenlivosti kontrastních jódových látek, lokálních i celkových anestetik, včetně alergických reakcí po očkovacích látkách.

V Evropě je dominující příčinou alergické reakce bodnutí vosou nebo včelou. Proto nechybí ani podrobná kapitola o alergii na jed blanokřídlého hmyzu, včetně uvedení nežádoucích účinků imunoterapie alergenem hmyzu. Závěrem speciální části jsou představeny profesní alergie (bronchiální astma, alergická rýma, alergická alveolitida, kontaktní urtikárie a dermatitida), včetně právních hledisek při posuzování nemocí z povolání.

Odborné citace za každou kapitolou, seznam zkratek v závěru publikace, četné grafy, tabulky a obrázky vhodně doplňují odborný text.

Kniha je dílem předních odborníků - alergologů a klinických imunologů, pediatrů, neonatologů, dermatovenerologů i psychologa. Jednotlivé kapitoly jsou psány instruktivně a živě. Zachycují nejen zkušenosti autorů, ale zároveň poskytují přehled současných vědomostí a poznatků tohoto složitého, stále se vyvíjejícího oboru alergologie a klinické imunologie. Svým aktuálním zaměřením se publikace určitě stane vyhledávaným zdrojem informací odborníkům, lékařům nejrůznějších profesí i studujícím.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Kniha je dílem 26 odborníků - alergologů a imunologů, jejími hlavními pořadateli jsou prof. V. Špičák a doc. P. Panzner. Hned na počátku je vhodné upozornit, že jde o dílo zcela mimořádné - v naší literatuře doposud nepublikované.

K jeho mimořádnosti patří i odborný rozsah knihy postupující od fyziologických základů a genetických aspektů, přes biochemické mechanismy, alergické reakce, problematiku slizniční alergie až k patofyziologickým kapitolám o alergenech, alergii a infekci, alergii a prostředí. Po těchto „fyziologicko-patofyziologických" základech (téměř 100 stran) následují neméně významné kapitoly o alergiích a autoimunitě či o diagnostice a léčbě alergických onemocnění.

Ve speciální části jsou probrány klinické aplikace: chronická rýma, asthma bronchiale (tak důkladně a široce koncipovanou kapitolu - 45 stran - nenajdete ani v pneumologických monografiích), kožní alergické projevy, potravinová alergie i alergie na léky. Informacemi o profesně podmíněných alergiích speciální část knihy končí.

Po informační stránce je kniha na vysoké úrovni, obsahově probíhá vše podstatné. Nakladatelství Galén, jak je u něho obvyklé, zpracovalo knihu velmi pečlivě, bezchybně a přitažlivě. Bohaté ilustrace (obrázky, tabulky, schémata a algoritmy většinou na barevném pozadí) grafický dojem jen podtrhují.

Z knihy budou mít užitek především alergologové a imunologové (nejen „dospělí", ale i dětští) a rovněž internisté a pediatři. A radost z ní mohou mít všichni zúčastnění autoři. Oběma pořadatelům je možno blahopřát, protože ne vždy se podaří editovat tak pěknou a tolik potřebnou knihu.

Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.

Recenze

Podle autorů v průměru čtvrtina světové populace, bez ohledu na zeměpisný původ, jsou alergici. Počet těch, kteří mají pro toto onemocnění dědičné vlohy, je ještě vyšší. A tak objeví-li se na trhu takto zaměřená kniha, je to určitě vítané. Zvláště když jak osoby vedoucích autorů, tak jejich dalších 26 spoluautorů (!) dávají záruku vysoké kvality. Jistotu, že je vše sepsáno odborníky na slovo vzatými, kteří vycházejí z vlastních zkušeností a neposkytují nám jen nějaký nezažitý opis z knih druhých.

S řešením některých alergických problémů se vyrovnáváme i my, kteří stojíme spíše při okraji DDD. Musíme poskytovat bezpečná určení pravděpodobných živočišných pachatelů i rady. Podívejme se proto na některé části knihy, které se nás dotýkají.

Na prvním místě to budou části věnované roztočům (str. 56). Svého času to byl „hit", když se kromě běžných domácích roztočů typu Acarus siro ukázalo, že ty nejhorší astmatické záchvaty působí dosud přehlížení roztoči z čeledi Pyroglyphidae. Žijí v našich lůžkovinách. Až na Hirstia domicola jsou tam všichni z této čeledi uvedeni a dobře zdůrazněn je hlavně Dermatophagoides pteronyssinus. Asi by nevadilo, kdyby u vyjmenovaných byla kratičce zdůrazněna rozdílnost jejich bionomie. Euroglyphus mainei jako roztoč venkovských stavení a chat a vázanost Hirstia domicola (kdyby byl uveden) na vlaštovky. Před časem bylo dokazováno, že nejde v podstatě o roztoče keratinnofágní, ale mycetofágní! Že se živí mikroskopickými plísněmi (Pityrosporum) žijícími na našem kožním odpadu. Proto ta velká závislost na vlhkosti místností. Právě stav rozkladu kožních šupinek hraje roli. Plísně se na nich mohou rozvíjet jen za určitého stavu. Méně přesvědčivé je obvykle tradované přenášení alergogenních roztočů z podstřešních holubích hnízd. Odtud je sice ochoten na nás přejít Dermanyssus gallinae a skutečně nás i „poštípat" (vzácně Argas re?exus), ale to jde o přímou parazitaci.

Pojednání o roztočích je uvedeno pod pro nás zvláště vábným záhlavím „Alergeny interiérů, bytového a domovního prostředí". Je tam proto psáno i o švábech (str. 58), najmě Blatella germanica, se zmínkou o Blatta orientalis, ale i o alergenech původu z Mus musculus a Rattus norvegicus (str. 60). Obecně ale hlodavci se svými především v moči obsaženými látkami mají v bytech význam svou přítomností coby domácí mazlíčci. V této kapitole je uvedeno přirozeně mnoho o dalších původcích alergií jako jsou pylová zrnka, plísně a potravinové alergeny. V souvislosti s tropomyozinem se tu znovu napřetřes dostávají roztoči a švábi (str. 73).

Úzce s předchozím souvisí část „Bytové a domovní prostředí" (str. 89). V ní odstavce o „Nemocích z budov", „Syndromu nemocné budovy" a „Biologických škodlivinách" vůbec. Zde se opět dostáváme do své oblasti, kde kromě očekávatelných roztočů je dobře zmíněn možný vliv použití pesticidů a deratizačních prostředků. To by mohlo někdy uniknout pozornosti při hledání původu alergií.

Zaslouženě patřičná pozornost je věnována „Alergenům jedu blanokřídlého hmyzu" (str. 78) a „Alergii na jed blanokřídlého hmyzu" (str. 305). Z klinického hlediska je tam vše potřebné (etiologie, patogeneze, epidemiologie, klinický obraz, diagnostika a léčba). Není vinou autora, že se nedozvíme, jak časté jsou u nás fatální reakce na bodnutí blanokřídlými. Recenzent se kdysi marně snažil vykutat něco z oddělení dokumentaristiky MinZdrav, které bylo pro statické přehledy přímo ustaveno. Musel se potom vracet k jedinému, hodně vzdálenému konkrétnímu údaji Kornalíkovu z roku 1967 (sic!), že ročně průměrně umírá 4,4 lidí na usmrcení živočišnými jedy. Blanokřídlí a zmije byli toho příčinou z poloviny (ČLČ, 1967, 106, s. 266). Navíc, pokud vůbec byly zachyceny, se případy registrovaly nejen ve společné skupině s uštknutím hadem, ale i s otravami po houbách, což je dnes již vytříbeno. Nevadilo by asi říci, že včelí jed vzniká až spojením výměšků dvou postranních „jedových" žláz, a zcela hnidopišsky lze dodat, že ti neúnavně snaživí zoologičtí taxonomové již před časem povýšili bývalý podrod vos Paravespula na rod, takže ty naše běžné druhy jako např. vosa obecná jsou dnes Paravespula vulgaris atd. (tab. 22.1). Z klinického hlediska je to, samozřejmě, bezvýznamné.

Vyjadřovat se k základnímu obsahu knihy není recenzent práv, a tak pro úplnost uveďme, že kniha je rozdělena na část obecnou, s kapitolami např. o fyziologii imunitního systému a imunitních základech alergické odpovědi, genetice atopie, alergenech, diagnostice a léčbě, a na část speciální s kapitolami např. o anafylaxích, asthma bronchiale (kde jsou opět zmiňováni roztoči, kteří by ale asi zasluhovali větší zdůraznění i zde), potravinových alergiích, profesních alergiích a recenzované alergii na jed blanokřídlých. Nesrovnatelně úsporněji oproti minule recenzované knize (DDD, 2004, 13, č. 4, s. 141) je zodpovědně za jednotlivými částmi uváděna literatura. Protože je kniha určena především vysoce odborné lékařské veřejnosti, nejsou citovány knihy populární. Jejich znalost by nám ale mohla případně pomoci při navedení pacienta, návštěvníka k samostatnému poučení se. Zmiňme si zde proto pro nás pár příkladů, např. Čapková Štěpánka, Špičák Václav, Vosmík František „Atopický ekzém" (Praha : Galén, 2004) nebo třeba Špičák Václav „Bydlení pro alergiky" (Brno : ERA, 2003) aj.

Jak je již tradicí nakladatelství Galén a Karolinum, je kniha po knižní stránce dokonale vyvedena. Tištěna na natíraném matném papíře švédské výroby, vhodně zvoleným typem písma a s vkusnou tmavomodrou vazbou. Její vydání je nepochybným přínosem v této oblasti a knihu lze takto plně doporučit.

Josef Chalupský