Infekční lékařství

Ukázka

Předmluva

Tato kniha je koncipována jako učebnice infekčního lékařství pro lékařské fakulty, ale i pro postgraduální vzdělávání. Poslední celostátní učebnice byla vydána v r. 1990 a od té doby se mnohé změnilo. Objevila se řada nových významných patogenů, zlepšily se diagnostické možnosti, byla vyvinuta nová léčiva. U mnoha nemocí se přehodnotil celý přístup k terapii. Změnila se však i celá koncepce infekčního lékařství jako samostatného oboru. Toto vše muselo být do nové učebnice zakomponováno.

Kniha obsahuje pět hlavních oddílů. V prvním jsou krátce zopakovány základní pojmy a souvislosti z příbuzných oborů - epidemiologie, klinické mikrobiologie a infekční imunologie. Druhý oddíl je věnován antiinfekční terapii. Třetí oddíl je nejobsáhlejší. Zahrnuje známé patogeny a nemoci jimi způsobené a klade důraz na charakteristiku jednotlivých mikroorganismů, popis jejich patogenního působení, možnosti etiologické diagnostiky a zásady kauzální léčby. Čtvrtý oddíl více odpovídá klinickým potřebám. Popisuje jednotlivé infekční nemoci v závislosti na jejich syndromologii, zabývá se podmínkami vzniku nemoci ze strany makroorganismu, diferenciální diagnostikou a principy komplexní terapie. Pátý oddíl pojednává o infekčních nemocech ve zvláštních situacích. Vzhledem k rozmanitosti této problematiky byla v tomto oddíle ponechána větší volnost autorům a jednotlivé kapitoly se tedy více navzájem více odlišují svým pojetím.

Je třeba dodat, že i když jsem se při sestavování obsahu snažil o úplnost, vědomě jsem vynechal dvě témata. V oddíle B chybí kapitola o antiparazitárních lécích a v oddíle D nejsou zahrnuty infekce oka. Důvodem v prvním případě je okolnost, že řada antiparazitárních léků u nás není registrována vzhledem k malé spotřebě, a dále i to, že jde o přípravky velmi různorodé, které je obtížné včlenit do nějakého přehledného systému. Antiparazitární léky jsou proto uvedeny vždy jen v rámci příslušných kapitol v oddíle C.4. Vypuštění infekcí oka vyplývá z faktu, že tyto infekce v naprosté většině případů léčí oftalmologové sami, bez konzultace infektologa, a je nutno také přiznat, že infektologové této speciální problematice jen málo rozumějí. Naopak byla do knihy začleněna dvě témata, která se vymykají definici infekce jako vztahu mezi mikro- a makroorganismem. Jde o oddíl C.5. pojednávající o prionových nemocech a kapitolu E.6.5. - uštknutí zmijí. Zařazení obou témat vyplývá z dlouholeté tradice.

Několika větami na vysvětlenou je nutné se zmínit o uspořádání oddílu C, které je poněkud nekonvenční. Již dlouho jsem si uvědomoval, že při velkém množství popsaných patogenů vzniká obtížně naučitelná změť pojmů, ve které se mnoho studentů ztrácí nebo se ji učí jako telefonní seznam, bez pochopení souvislostí. V důsledku toho většina mediků takto nabyté informace hned po zkoušce s úlevou vypustí z paměti. Je to škoda, protože znalost základů infektologie je důležitá pro každého lékaře - infekce přece postihují všechny skupiny obyvatel a všechny orgánové systémy. K dosažení větší atraktivnosti našeho oboru jsem proto provedl dvě věci. Především jsem se snažil zdůrazňovat životní strategii mikrobů. Domnívám se, že kdo ji pochopí, ten drží v ruce klíč k patogenezi a patofyziologii onemocnění. Celá problematika pak přestane být otázkou mechanického naučení, ale stane se logickou. Ke stejnému cíli by měla vést i druhá inovace, totiž seskupení patogenů do vyšších celků nejen podle oficiální mikrobiologické taxonomie, ale také podle patogeneze a průběhu infekce. Tento přístup jsem uplatnil zejména v oddílech pojednávajících o RNA virech a o gramnegativních bakteriích. Oba tyto oddíly obsahují velký počet různých patogenů a jejich taxonomie je pro neodborníka špatně přehledná. Po několikaměsíčním hledání jsem nakonec dospěl ke členění, které se mi zdálo vhodné z didaktického hlediska. Hlavním kritériem byla opět patogeneze nemoci. Po rozdělení infekcí do jednotlivých skupin jsem před každou skupinu předřadil vstupní text, který vysvětluje, v čem jsou si zde popsané patogeny podobné.

Mnozí odborníci mi mohou poprávu vytknout, že v některých případech jsem do těchto úvodních textů zařadil i vlastní úvahy. Je to pravda. Snažil jsem se sice, aby mé vývody byly co nejvíce logické a aby vycházely z co největšího množství objektivních dat, ale uznávám, že často jde jen o hypotézy, k nimž chybějí důkazy. Proto jsou tyto partie vyznačeny šedým podbarvením. I když jde o subjektivní výklad, myslím, že bude aspoň pro některé čtenáře užitečný. Ukazuje totiž známá fakta v jiném světle a to může být inspirativní. Zdůrazňuji, že tyto podbarvené úseky knihy nejsou učebním textem v klasickém smyslu, nejsou to fakta, které by se student měl naučit nebo dokonce být z nich zkoušen, ale spíše témata k přemýšlení.

Snažil jsem se však i to, aby kniha obsahovala dostatek klinických údajů, které jsou potřeba v diagnostice a terapii (klinické popisy nemocí, rozepsané možnosti léčby), aby se podle ní mohl lékař v praxi opravdu řídit.

Úmyslně jsem nepřipojoval soupis literatury a citace u každé kapitoly. Snažil jsem se ušetřit místo a snad i zvýšit čtivost textu. Učebnice není vědecká práce, výklad nejde do takové hloubky, aby bylo nutné u jednotlivých tvrzení odkazovat na jejich zdroj. Odkazy na literární prameny jsou uvedeny pouze v případech, kdy to bylo nezbytné z hlediska copyrightu. Kdo bude potřebovat detailní fakta o nějakém speciálním problému, tomu stejně tato kniha nebude stačit a udělá si rešerši.

Rozpis učebnice jsem předložil v roce 2005, v témže roce byl sestaven i autorský kolektiv. Autoři byli vybráni ze členů Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP podle objektivních kritérií, které schválil výbor Společnosti. Většina rukopisů se skutečně sešla v průběhu roku 2005, lišily se však svým pojetím natolik, že bylo nutné je podrobit různým úpravám, aby bylo dosaženo jednotné koncepce. Brzy bylo zřejmé, že tato práce si vyžádá řadu měsíců soustředěné činnosti. S plným nasazením jsem jí mohl začít věnovat až od počátku roku 2008 a i když na ni obětoval všechen svůj volný čas, podařilo se ji ukončit teprve v srpnu 2009.

Musím nyní poděkovat oběma recenzentům, kteří zkontrolovali většinu rukopisů, ale také svým přátelům, s nimiž jsem konzultoval některé speciální kapitoly, především MUDr. Olze Džupové, Ph.D., která mně velice pomohla v posledních měsících, a dále MUDr. Zuzaně Blechové, MVDr. Petru Ježkovi, MUDr. Márie Kabelkové, RNDr Evě Nohýnkové Ph.D., CSc., a RNDr. Kateřině Roubalové, CSc. Za pomoc při prvním pořádání textů nepřestávám být vděčný své sekretářce v letech 1995-2006, paní Danuši Vopálenské. Samozřejmě velice děkuji i odborné redaktorce Mrg. Evě Kolenčíkové, která trpělivě snášela mé vrtochy včetně dodatečných zásahů do textu. Nakonec musím jmenovat svou ženu, MUDr. Kateřinu Benešovou, CSc., která vydržela moji dlouhodobou nepoužitelnost v domácnosti a ještě byla ochotná číst a připomínkovat některé sporné stati.

Každá učebnice je zdrojem konkrétních poznatků a návodů, ale současně i ukazatelem určitého způsobu myšlení a nazírání na věci kolem nás. Byli bychom rádi, kdyby se tato kniha stala dobrou učebnicí pro studenty a také užitečnou pomůckou pro lékaře. Doufáme, že ji budou využívat nejen infektologové, ale i zájemci z dalších oborů.

Za autorský kolektiv

Jiří Beneš