Proč se Dostojevskij mýlil?

Ukázka

Mami!

Většina z nás neví, že emoční vývoj dětí začíná dlouho předtím, než přijdou na svět. Můžeme se podrobně vyptávat na to, jak se budoucí maminky cítí i jak žijí, jak jim je. To bylo možné od nepaměti. V současnosti je však možné porovnat skutečnosti, které budoucí maminky o svém stavu říkají, s chováním jejich nenarozených dětí. To se dá sledovat při sonografickém vyšetřování. U nenarozených dětí je možné měřit rychlost, se kterou jim tluče srdíčko, sledovat, jak se pohybují, jsou-li bdělé.

Takhle byly sledovány plody matek počínaje druhou třetinou těhotenství.

Plody těch matek, které říkaly, že žijí ve větším stresu, prožívají bouřlivější afekty a mají větší počet obtíží ve vztahu k těhotenství, byly v průběhu těhotenství aktivnější: rychleji jim tlouklo srdce, nápadněji se pohybovaly. A naopak - nenarozené děti maminek, které prožívaly své těhotenství šťastně, byly méně aktivní. Duševní stav maminky tedy ovlivňuje chování nenarozeného dítěte.

Lidský stresový hormon se jmenuje kortizol. Jeho množství se dá určit i ve slinách. Čím jsou lidé ve větším stresu, tím víc mají ve slinách kortizolu.

Takže vědci stanovili množství kortizolu maminkám koncem těhotenství.

A pak řadu týdnů zaznamenávali videokamerou, jak se dítě chová po narození při koupání. Kromě toho maminky vyplnily dotazník, který se jich ptal na temperament dítěte v 7. a 18. týdnu po narození.

Děti byly rozděleny do dvou skupin. Matky první skupiny měly před porodem vysokou hladinu kortizolu ve slinách, matky druhé skupiny ji měly nízkou. Maminky z první skupiny rodily o něco dřív než maminky ze skupiny druhé. Děti matek z první skupiny více křičely, měly intenzivnější negativní výrazy ve tváři, než tomu bylo u dětí matek z druhé skupiny. U těchto dětí matky rovněž v dotazníku uváděly »svízelnější« chování co do emočních projevů a aktivity. Nejvýraznější rozdíly byly zřejmé v rozmezí 1.-7. týdnu po narození.

Změnou chování odpovídají novorozenci na citové zabarvení hlasu, které rozlišují již v posledních týdnech před narozením.

V posledních týdnech před porodem se totiž děti naučí rozlišovat šťastné citové zabarvení řeči své maminky. Dá se to poznat pokusem po porodu. Jestliže se novorozené dítě vystaví různým druhům hlasových projevů, odpovídá na šťastný citový nádech mateřské řeči častějším otevíráním očí. Projev musí být v mateřštině. Na stejný projev v jiném jazyce, nebo na jiný druh projevu děti neodpovídají.

Což vyprávím proto, abych zdůraznil, že se některé citové základy lidských sociálních vztahů začínají utvářet již v posledních týdnech nitroděložního vývoje. Uvidíme, že se hned po narození rychle rozvíjejí.

Podívej se na mne, mami

Novorozené děti staré 2-5 dnů rozlišují u svých matek přímý a nepřímý směr pohledu. I tyto nejmenší děti dávají přednost přímému pohledu z očí do očí před nepřímým pohledem. Dokázal to pokus, v jehož průběhu se děti dívaly na dva obrázky téže tváře: jeden byl vpravo, druhý vlevo od středu. Jedna tvář se dívala na dítě přímo, druhá měla náhodně a přitom nepatrně odvrácený pohled vpravo nebo vlevo. Pozornost dítěte na střed projekční plochy byla přilákána červeně kmitající diodou. V dalším experimentu byla snímána elektrická aktivita mozku dětí starých 4 měsíce v době, kdy sledovaly přímý nebo odvrácený pohled.

Experimenty dokázaly, že novorozené děti již v prvních dnech po narození dávají přednost pohledu z očí do očí jako sociálně významnému podnětu, a to i v případě nepatrného úhlového rozdílu směru pohledu.

Ve věku 12 měsíců děti očekávají, že dospělí sáhnou spíše po předmětu, na který se dívali s pozitivním emočním výrazem ve tváři než po předmětu, kterému nevěnovali pozornost. Ve věku 18 měsíců děti začínají chápat, že mají experimentátorovi podat jídlo, na něž reagoval se zřejmě šťastným výrazem než jídlo, na něž reagoval zhnuseně.

Ve druhém roce věku začínají děti uklidňovat své stresované sourozence hlazením, objímáním a líbáním. A naopak - dovedou je zlobit i trápit.

Ve věku 1,5-2 roky začínají děti vyjadřovat emoční stavy - »mám z té paní strach« i pojmy vyjadřující touhy.

Ve věku kolem dvou let se objevují emoční slova. Považuje se za pravděpodobné, že v tomto věku rozlišují emoce od akcí a expresí (například usmívání). V pozdějších letech začínají chápat rozdíl mezi skutečným a předstíraným prožíváním.

Ve věku tří let začínají děti chápat jednoduché příčinné vztahy mezi emocemi a akcemi, touhami a jejich důsledky. Začínají rozlišovat, že se lidé cítí dobře, získají-li něco, po čem toužili, a špatně, není-li tomu tak.

Jenže - proč jsme od narození tak pevně spjati se svými maminkami nebo lidmi, kteří je nahrazují? Říkalo se, že důvodem je krmení a ochrana. Proč to vyvolává tak pevnou citovou vazbu?