Radio

Recenze

PO 34 LETECH VYCHÁZÍ RADIO UNDERGROUNDOVÉHO PÍSNIČKÁŘE CHARLIEHO SOUKUPA

Jako další titul v ediční řadě Olivovníky vydává nakladatelství Galén album undergroundového písničkáře Charlieho Soukupa Radio.

Přestože Soukupovo Radio patří k již klasickým nahrávkám českého undergroundu 70. let, vychází vlastně poprvé, celých 34 let po svém natočení, v původní podobě na CD. A navíc v kompletní podobě, přepsané a vyčištěné z originálního pásku, na který bylo nahráno v roce 1978. Vydání tak tvoří doplněk k jedenáct let staré výběrové desce Generace, jež byla složena z nahrávek z různých zdrojů.

Charlie Soukup, dnes žijící v Austrálii, patří spolu se Sváťou Karáskem a Dášou Vokatou k nejvýraznějším písničkářům českého undergroundu. Jeho sarkastické, ironické, ale i vážné písně dokázaly pojmenovat život v normalizačním Československu s přímočarostí a pronikavostí, která dodnes vyráží dech. Právě proto se Soukup stal předmětem systematického policejního tlaku a byl donucen k odchodu do exilu.

CD je doplněno obsáhlým bookletem s množstvím fotografií, historickými texty Jana Lopatky, Vratislava Brabence, Marie Benetkové, Pavla Zajíčka, Ivana M. Jirouse, Sváti Karáska a rozsáhlým soukupovským kalendáriem Martina Machovce. Grafickou podobu obalu vtiskl významný výtvarník Olaf Hanel, odpovědným redaktorem titulu byl známý editor Jan Šulc.

Album Radio vyšlo poprvé v roce 1981 v legendárním vydavatelství Šafrán '78 ve švédské Uppsale ve společné produkci Jiřího Pallase (Šafrán '78) a Paula Wilsona (Boží Mlýn Productions). Nahrávky vznikly 3. května 1978 v bytě Karla „Robina" Hájka-Poppera na pražských Vinohradech. Z dvaadvaceti natočených nahrávek jich 16 (na vydávaném CD tituly 1-16) vyšlo roku 1981 na zmíněné gramofonové desce.

Ondřej Bezr

Recenze

PÍSNĚ NEPŘÍJEMNĚ PRAVDIVÉ

Galén vydal album undergroundového písničkáře Karla Charlieho Soukupa. Jmenuje se Radio a vzniklo už před čtyřiatřiceti lety. Nyní vychází v Česku poprvé kompletně.

Říkat za všech okolností pravdu, byť se nerada slyší a třebaže je to nebezpečné, se Karel Soukup (1951) rozhodl hned zkraje svého působení jako písničkář. V sedmdesátých letech to nebylo rozhodnutí obvyklé a spolu s odhodláním podle této pravdy i žít neslo s sebou mnohá rizika, spoustu nepohodlí nejen pro něj osobně, ale také pro rodinu a blízké, a nemálo odvahy.

Vyučil se nástrojářem v ČKD Praha, střední školu opustil ještě před maturitou, protože se nechtěl podvolit povinné ruštině, zato absolvoval lidovou konzervatoř, kde se naučil hře na kytaru. Pracoval jako instruktor v léčebně astmatiků, byl dělníkem na různých místech, vystupoval jako sólový hudebník. 17. března 1976 byl zatčen spolu s přáteli z hudebních skupin Plastic People, DG 307, Hever & Vazelína a dalšími muzikanty undergroundu. Logicky se stal signatářem Charty 77. Spolu se stejně smýšlejícími přáteli vytvářeli komunity, společně pracovali a společně žili, společně je vyháněli, propouštěli a nedovolovali ani koupit si dům...

Televize, Intervize, Eurovize, spartakiády

Zpíval sám, jen s kytarou, jednoduché melodie sloužily textu. A v něm vyzpívával všechen nesouhlas s tím, co jej obklopovalo: všudypřítomná tupá moc establishmentu, okleštěný jazyk funkcionářských frází, nízká laťka spotřebního života, který nahrazoval rozhled, rozlet, život s fantazií a vizemi, které jsou pro mladého člověka ve svobodném světě motorem. Hořká je „sranda" na účet dobrého jídla, socialistické armády, preferovaného sportu, výhodných novomanželských půjček, jistoty „televize, Intervize, Eurovize, spartakiád... ". Jeho písničky iritovaly tehdy a mohou leckoho iritovat i dnes. Nejen drsností, ale především nepříjemnými pravdami, jejichž platnost nebyla překonána.

Ironické, zesměšňující i jen přímo vyjadřující, co si autor o tom všem myslí. Žádná velká radost, byť Charlieho hlas má příjemnou barvu a jemně chvějivý, naléhavý témbr. Jak postřehl a v roce 1980 napsal Ivan Martin Jirous, Soukup se „pečlivě a promyšleně zabývá nemilosrdným pitváním jedné opory pseudopoetické, pseudoideologické a pseudoživotní struktury světa po druhé. Postupným strháváním všech pilířů, podpírajících pseudostavbu života v naší zemi reálného socialismu".

CD vyšlo ve Švédsku

Je jasné, že taková produkce v době utužené normalizace nemohla vycházet na oficiálních nosičích. I to, že je hrál při víceméně soukromých příležitostech, vyvolalo okamžitou reakci. Nejenže byl nepřetržitě sledován StB, byl i zatýkán a vyšetřován a uvězněn, a nejen on, také jeho mladí nadšení „učni", kteří si písně Charlieho Soukupa našli a zpívali.

Nahrávky ale vznikly, v květnu 1978 je Soukup natočil v bytě „Robina" Hájka-Poppera v Praze na Vinohradech. Z celkem dvaadvaceti jich šestnáct tvoří album Radio, které - když nemohlo vyjít doma - spatřilo světlo světa v roce 1981 v exilovém vydavatelství Šafrán '78 ve švédské Uppsale ve společné produkci Jiřího Pallase (Šafrán '78) a Paula Wilsona (Boží Mlýn Productions).

Nyní CD Radio vychází péčí vydavatelství Galén v jeho edici Olivovníky poprvé v kompletní podobě a poprvé z originálního pásku, který Charlie Soukup spolu s Robinem Hájkem původně natočili.

Se zpožděním desítek let, ale zároveň včas

Perzekuce Charlieho Soukupa neodradily, ale vysilovaly. V červenci 1980 byl zatčen (za hraní na přítelově svatbě!) a v listopadu odsouzen k deseti měsícům vězení. Po propuštění jej úřady i policie neustále šikanovaly, a tak nakonec v dubnu 1982 pod dlouhodobým psychickým i fyzickým nátlakem Státní bezpečnosti podal žádost o vystěhování a posléze odjel s rodinou do Francie. Až do roku 1987 žil v alsaském městečku Villé u Sélestatu a pořádal tu „Setkání u Charlieho" - společné koncerty exilových, původně vesměs undergroundových hudebníků. Od roku 1988 žije v Austrálii.

Nahrávky z různých zdrojů Charlieho Soukupa vyšly pak na výběrovém albu Generace (Globus Music, 2001), jeho texty byly publikovány v knize Radio (Torst, 1998). Nynější vydání alba Radio (včetně dosud nevydaných písní) je vlastně prvním vydáním tohoto studiového alba na CD z původního pásu. Vychází se zpožděním několika desítek let, ale paradoxně právě včas: kdo chce, může si poslechnout, jaká rizika v zabydlené pseudojistotě někdejšího socialistického „klidu" viděl „kulturní kamikadze Charlie Soukup", jak jej nazývali v sedmdesátých a osmdesátých letech, a posoudit, nakolik tato rizika straší i dnes.

K orientaci a vhledu do doby, kdy Charlie Soukup své písničky psal, zpíval a nahrál, poslouží i obsáhlý booklet s texty Jana Lopatky, Vratislava Brabence, Marie Benetkové, Pavla Zajíčka, Ivana M. Jirouse, Sváti Karáska doplněnými výmluvným kalendáriem Martina Machovce.

Marta Švagrová

Recenze

NESMRTELNÉ ALBUM NATOČIL CHARLIE SOUKUP TAJNĚ V BYTĚ

Historie českého písničkářství může být přitažlivá i proto, že leccos z tehdejší tvorby zůstává aktuální. Příkladem jsou třeba songy Charlieho Soukupa (1951), zpěváka undergroundu, nezávislého člověka i bývalého mluvčího Charty 77. Soukup hudební kariéru neudělal, ve vinohradském bytě Karla „Robina" Hájka-Poppera natočil vlastně jediné album Radio, které mu v roce 1981 vydalo exilové nakladatelství Šafrán. Nyní se Soukupovo Radio dostává k posluchačům znovu, již poněkolikáté, tentokrát ve verzi rozšířené na dvaadvacet skladeb. Tolik jich tenkrát za totality s Hájkem pořídili.

Texty od Jirouse

Soukup se vymezuje vůči všemu, co jedince odvádí od přirozenosti. Včetně přehnaného konzumentství, uctívání autorit či hovění si v poduškách vyprázdněné kultury. Jeho písně na albu Radio mají samozřejmě na mušce bývalý režim, který dal Soukupa několikrát zavřít a posléze jej i vypudil do emigrace. Ovšem pod kůží občas velmi jadrných písní žhavě pálí jakási vnitřní naléhavost, která působí bez ohledu na to, že někdejší politický systém patří naštěstí již do čítanek. Zásluhou nakladatelství Galén je Soukupovo Radio vybaveno bohatou dokumentací včetně písničkářova podrobného životopisu či průvodních textů od Ivana Martina Jirouse nebo Vratislava Brabence. I neznalý posluchač má desku zasazenou v dobovém kontextu. Navíc takto vypravená edice s vysokou přidanou informační hodnotou dává ještě smysl možná již zanikajícímu formátu cédéček.

Vladimír Vlasák

Recenze

Radio Charlieho Soukupa patří mezi klasické kousky českého undergroundu. Na CD konečně vychází v kompletní podobě, tedy všech 22 písní natočených v roce 1978 v pražském bytě (na album vydané v roce 1981 ve Švédsku se vešlo jen 16 songů). Soukup není kytarový virtuos a češtinu podobně jako Jaroslav Hutka místy spíše znásilňuje, než by si s ní nějak hrál, ale funguje to stejně dobře jako zhusta používané vulgární výrazy. Písně jako Kreatura, Televize nebo Spartakiáda nesou atmosféru normalizace a nejsem si jist, zda osloví toho, kdo „tu ránu morovou" nezažil. Charlieho ironický škleb je však nadčasový v písních, v nichž se vysmívá konzumnímu způsobu života. Ono je totiž stále cosi v nepořádku nejen v jednom politickém systému...

Roman Jireš

Recenze

CHARLIE SOUKUP: RADIO

Nakladatelství Galén, které ve své hudební sekci Olivovníky mapuje archivy českých písničkářů, vytáhlo na světlo i snad nejundergroundovějšího z nich. Karel „Charlie" Soukup své písně nahrál v roce 1978; o tři roky později z nich část vyšla na Soukupově debutovém albu ve Švédsku, zatímco jejich autor byl jako signatář Charty 77 už častým objektem perzekucí, které vyvrcholily nuceným vystěhováním. Nahrávka tak poprvé vychází kompletně na CD až po 34 letech. Písničky to nejsou vhodné pro estéty, vyznačují se syrovostí a přímostí, sarkasticky komentující „jistoty" reálněsocialistického režimu i konzumní přístup k životu. Jejich síla není v uměleckém přednesu či muzikantské výjimečnosti, ale v ryzí autentičnosti, se kterou přesně vykreslují realitu doby svého vzniku a její odvrácenou tvář. Kompletní vydání dnes v Austrálii žijícího písničkáře skvěle doplňují nejen historická fakta, ale i brilantní analýza literárního kritika a historika Jana Lopatky nacházejícího styčné body Soukupovy tvorby s poezií Františka Gellnera.

Antonín Kocábek