Dětská traumatologie

Recenze

Neustále vzrůstající počet úrazů ve všech věkových skupinách, zvláště pak v dětském věku, je jednou z krutých daní současné civilizace. Vypracování účinných postupů k obnovení a podpoře základních životních funkcí a následné optimální místo definitivního ošetření na dětských traumatologických centrech s přihlédnutím ke specifičnosti dětského organismu je jistě ideálním zajištěním pro řešení těchto situací.

Předkládaná publikace téměř třiceti odborníků přehledně představuje postupy při jednotlivých úrazových příhodách. Je rozdělena na dvě části - obecnou a speciální.

V části obecné je úvodem zdůrazněna zvláštnost dětského věku - resuscitace a stabilizace stavu musí začít vždy na místě nehody. Péče o těžce poraněné dítě vyžaduje vždy systémový přístup, a to včetně transportu dítěte. Autoři zde popisují rovněž šokový stav, druhy šoku, celkové zhodnocení stavu dítěte a následná opatření. Anestézie v dětské traumatologii musí splňovat požadavky na daný věk (od novorozeneckého až po věk dorostový). Zobrazovací metody mají rozhodující úlohu při stanovení typu a stupně poranění jednotlivých orgánů. Přístupy jsou rozdílné při poranění jedné oblasti a u zraněných s mnohočetnými poraněními v těžkém klinickém stavu nebo bezvědomí. Vždy má přednost klinická léčba. V prvních okamžicích po příjmu s polytraumatem se provádějí pouze tzv. vitální snímky. Ostatní zobrazovací metody se provádějí až po stabilizaci nemocného. Výjimkou může být CT vyšetření k určení zdroje krvácení!

Kapitoly speciální části jsou řazeny systémově. Nejprve informují o kraniocerebrálních poraněních, poraněních míchy a periferních nervů, o maxilofaciálních poraněních, úrazech v ORL a očí. Autoři upozorňují na častost poranění některých lokalit, popisují mechanismy vzniku a terapii. U očních poranění je doporučena vhodnost vyšetření oftalmologem.

Následují poranění hrudníku, která nejsou u dětí příliš častá; nechybí však upozornění, že pokud k poranění dojde, je druhou nejčastější příčinou úmrtí v dětském věku (rozdílnost proti dospělému věku). Poranění bránice se vždy řeší operativně. Poranění srdce bývá obvykle spojeno s poraněním stěny hrudní. Významnou součástí polytraumat pak bývají poranění cév (přímá a nepřímá). Ačkoliv jsou výjimečná, patří k nejzávažnějším.

Poranění jater a stupeň jejich poškození při traumatu závisí na mechanismu úrazu. V současnosti se léčí v 75-85 % případů konzervativně. Při tupém poranění břicha je uváděna jako nejčastěji poraněný orgán slezina. V dnešní době převládá snaha o konzervativní řešení na JIP! Ke zjištění klasifikace a rozsahu poranění se využívá neinvazivních metod. Poranění duodena a pankreatu je v dětském věku vzácné a bývá důsledkem tupého úrazu břicha, právě tak jako poranění žaludku a tenkého střeva. Cenným vyšetřením je CT, u pankreatu ultrasonografie, u žaludku prostý snímek břicha, event. CT. Trauma močového ústrojí je jedním z nejčastějších, jsou-li lehčího rázu, léčí se konzervativně, těžká traumata se pak léčí chirurgicky.

Dětská kůže je jemnější a náchylnější k termickému poškození, ale lépe se hojí. Poranění je však vždy bolestivé, šokující, život ohrožující (popáleniny), nezřídka bezprostředně po úrazu smrtelné. Pády z výše, cizí tělesa v trávicím ústrojí, porodní poranění u novorozence jsou zpracovány v jednotlivých kapitolách. Počet zneužívaných a týraných dětí neustále vzrůstá, proto autoři, vzhledem k typickým nálezům, zařadili také kapitolu o této problematice do publikace o dětské traumatologii (modřiny, popáleniny, zlomeniny apod.).

Poraněná rostoucí dětská kost má také svá specifika. Dokáže některé dislokace zlomenin (v blízkosti kloubních chrupavek a v určitém věku) spontánně upravit (remodelovat) a zkrácenou končetinu vyrovnat. Proto autoři věnují pozornost poranění pohybového aparátu v samostatné části knihy, která se rovněž dělí na obecnou (růst a kvalita kosti, svalový aparát, cévní zásobení, hojení kosti a vaziva, konzervativní postupy, diagnostika, fyzikální a operační terapie) a na část speciální, jež je opět systémově členěna (poranění horní končetiny, včetně zlomenin, poranění dolní končetiny, pánve, poranění v oblasti kyčelního kloubu, kolenního kloubu, včetně strategie terapie poraněných vazů kolenního kloubu, poranění páteře). Diagnostika, zobrazovací metody, léčebné postupy - konzervativní i operativní, a komplikace všech těchto poranění jsou uvedeny přehledně, instruktivně. Tato část knihy je rovněž doplněna schématy i vysoce kvalitními rentgenovými snímky (obrazová dokumentace je z archívů autorů, částečně je součástí Kompendia diagnostického zobrazování).

Péče o kriticky poraněné dítě, nutriční a ventilační podpora poraněného dítěte a rehabilitace v dětské chirurgii a traumatologii jsou zpracovány v samostatných kapitolách v závěru knihy.

Úrazy a otravy jsou v České republice na předním místě v celkové úmrtnosti. Poranění a otravy dětí do 14 let dosahují 20 % ze všech úmrtí. Autoři proto zařadili i samostatnou kapitolu o možnostech prevence úrazů (primární - zabránění úrazů, sekundární - kvalitní záchranný systém, terciární - začlenění po úrazu zpět do života). Závěrem je připojen přehled doporučené literatury a bohatý slovní rejstřík.

Publikace je určena lékařům, chirurgům i traumatologům, jak je výstižně v jedné z předmluv uvedeno: „Knihu zabývající se touto tématikou by měl znát každý lékař. Raněný by se měl dostat na pracoviště dokonale vybavené přístroji i zkušenými chirurgy, což se vždy nestává; a nezřídka i málo zkušený chirurg je nucen provést výkon, který zatím ani neviděl. Je pak pochopitelné, jak důležitá je důkladná teoretická znalost."

MUDr. Olga Wildová