Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči

Recenze

Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči

Nakladatelství Galén vydalo na podzim 2013 titul Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči. Autorkami jsou prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc. a Jindra Pavlicová. Prof. Haškovcovou není nutné dle mého názoru odborné zdravotnické veřejnosti již představovat. Je známá především jako odborník a autorka řady odborných publikací z oblasti gerontologie a lékařské etiky, které se bez nadsázky staly „bestselery“ a oblíbenými učebními materiály.

Paní Pavlicová je známá jako vynikající všeobecná sestra, nositelka státního vyznamenání. Významné je její působení v České asociaci sester a velmi významně se podílela na zavádění dialyzačního ošetření v České republice.

Tuto recenzi jsem se rozhodl napsat po přečtení knihy téměř bez váhání. Impulzem je pro mne i existence nové knihy z dílny prof. Haškovcové. Její knížky mně vždy v mém profesním životě nesmírně obohacovaly. V mé více než 5 leté praxi na dialyzačních střediscích skupiny B. Braun Avitum CZ/SK jsou mým „malým průvodcem a rádcem“.

Kniha je věnována v celé své šíři řadě aktuálních problémů v oblasti ambulantní péče. Ta je stejně jako celý sektor zdravotnictví a sociálních služeb v dnešní době z nejrůznějších důvodů podrobována nelehkým zkouškám. Je to snad díky deficitu veřejných financí v sektoru zdravotnictví, nerealizovaným strukturálním a systémovým změnám nebo všeobecnou krizí morálky dnešní společnosti? To je ale spíše téma na jinou diskuzi.

Témata jednotlivých kapitol knihy jsou logicky a přehledně rozdělena, čímž autorky docílily snadné použitelnosti knihy pro současně několik okruhů čtenářů. Za hlavní okruh čtenářů považuji všeobecné sestry samotné, kterým prof. Haškovcová skrze knihu „promlouvá do duše“. Osobně věřím, že nezpochybnitelná autorita v podobě prof. Haškovcové a paní Pavlicové alespoň některým sestrám čtenářkám tak říkajíc „otevře oči“. Druhou skupinu čtenářů, které má tato kniha dle mého názoru ambici oslovit, jsou nadřízení pracovníci všeobecných sester, vedení příslušných zdravotnických zařízení. Jedná se o ty složky managementu, které mohou kvalitu práce všeobecných sester a celkově dobré jméno daného zdravotnického zařízení pozitivně ovlivňovat. Domnívám se, že pokud by na úrovni managementu vše fungovalo tak jak má, tato kniha by dost pravděpodobně ani neměla důvod vzniknout.

Úvod knihy, sepsaný paní Pavlicovu, je pojmenovaný „Ošetřovatelství a ideály“ a tvoří jakýsi teoretický základ a předpoklad pro kvalitní práci sester. Zdálo by se z něj, že je vše opravdu idylické a sestry v České republice mají ty nejlepší předpoklady pro výkon svojí práce. Hlavní část knihy, sepsaná prof. Haškovcovou, je to pravé probuzení do reality. Myslím, že takto věrně popsané a někdy až groteskně působící osobní zážitky autorky jsou jejím záměrem. Tento styl dává knize lehkost a kniha na mne působí velice příjemných dojmem. Přečetl jsem ji doslova „jedním dechem“. Kapitoly „V kantýně po odběru“ nebo „Sestry jako majitelky klíčů“ po přečtení na mé tváři vyvolaly lehký úsměv, ale vzápětí mě opět uvedly zpět do stavu vážnosti. Pochopil jsem, že to není „černý humor“ ale tvrdá realita.

Obě autorky mne v knize přesvědčily, že všeobecné sestry mají dobrý předpoklad svoji práci vykonávat kvalitně. Jejich případná odborná i etická pochybení dle mého názoru vyplývají z jednak v knize nastíněného „syndromu vyhoření“, který pramení především z nedůsledného personálního vedení a neodborného řízení lidských zdrojů. Vždyť ambulantní sestra nebo sestra na příjmu je jedna z prvních osob, se kterou přijde pacient při příchodu do zdravotnického zařízení do kontaktu. Na „prvním dojmu“ a zkušenosti pacienta s tímto prvním kontaktem bude záležet i jeho další vnímání kvality poskytovaných služeb. Tento tzv. „pozitivní první dojem“ by měl být vnímán s větší důležitostí. Při mém pobytu ve Spojených Státech Amerických jsem se setkal i s tím, kdy personál na příjmu do zdravotnického zařízení je finančně honorován za „svůj úsměv“. Podmínkou nicméně je, že se pacient v rámci vyplňování dotazníku věnovanému kvalitě zdravotnického zařízení o dané sestře pozitivně vyjádří. Program se doslova jmenoval „catch me on my smile“, což bych volně přeložil jako „chyť mě na úsměv“.

Kniha je dle mého názoru velice srozumitelná i laické veřejnosti, tedy samotným pacientům. Prof. Haškovcová jednotlivé situace ze svých návštěv vybraných ambulantních pracovišť analyzuje a nabízí současně východiska řešení. Tím nám všem dává jasnou představu, jak by služba a chování sester měly správně vypadat. Tím také posiluje pacientské sebevědomí, od něhož je jen malý krůček po hlasitém volání po nápravě.

Barevný obraz na obálce knihy je dílem akad. malíře Jana Vlčka, jehož práci známe i z předchozích publikací prof. Haškovcové. Líbí se my výběr tohoto autora jako důstojné pojítko mezi publikacemi z dílny paní prof. Haškovcové.

Pro mě osobně je kniha apelem. Věřím, že díky zvolené formě psaní textu a především díky citlivému zacílení kritiky v podání prof. Haškovcové, padnou slova paní profesorky tak říkajíc „na úrodnou půdu“.

V závěru si dovolím jednu poznámku, která tuto recenzi zasadí do kontextu dnešní doby. Tuto recenzi píši v době předčasných voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Snad všechny volební programy známých i těch začínajících politických stran s oblibou komentují situaci ve zdravotnictví. Prostřednictvím této knihy experti stran dostávají zpětnou vazbu přímo od těch nejpovolanějších osob, tedy obou autorek knihy. Všem tedy přeji hezké čtení.

Ing. Petr Polák

Operations & Quality Manager

skupina B. Braun Avitum CZ/SK

Ing. Petr Polák