Molekulární endokrinologie více než dvě desítky let prožívá to, co je možno téměř bez nadsázky označit jako dobrodružství poznání. Jen namátkou lze uvést, že například ACTH se tvoří na synapsích či v lymfocytech, cholecystokinin patří k výrazně zastoupeným peptidům v mozku, systém renin-angiotenzin je lokalizován také v hypofyzární tkáni a že přítomnost (vzácněji i funkce) téměř všech hormonů GIT byla prokázána v hypotalamo-pituitárním systému. Již řadu let je známo, že rovněž gastrin je přítomen v hypofyzární tkáni v podobě různě vyzrálých (posttranslačně zpracovaných) produktů z výchozího prekurzoru, preprogastrinu, a to zejména v buňkách tvořících ACTH.

Soubor prací v tomto knižním vydání ukazuje na možnost tvorby i finálních, biologicky aktivních forem gastrinů v hypofýze, přináší kritické stanovisko k otázce, zda se gastrin, prokázaný v lidských tumorech hypofýzy, může secernovat do krevního oběhu, a konečně přináší originální doklady o korelaci ACTH a gastrinu v hypofýze. Jejich funkční vztah z toho zatím neplyne, ale sugestivní otázka či další pracovní hypotéza ano.

Publikace je určena všem zájemcům o tuto multidisciplinární problematiku, včetně pregraduálních i postgraduálních studentů, a zaujme novým a neotřelým pohledem.

Druhé vydání učebnice Klinická biochemie vychází šest let po vydání prvním. Za tuto dobu se objevilo množství nových poznatků, jiné zastaraly. Nejen proto, že první vydání je zcela rozebráno, ale zejména potřeba údaje aktualizovat si vynutily vydání nové. Autoři věří, že publikace pomůže prohloubit znalosti lékařů v oboru klinické biochemie, a umožní tak lepší komunikaci mezi laboratorními a klinickými pracovišti a zejména racionální cílenou indikaci laboratorních vyšetření a jejich ekonomické využívání.

Těžištěm všech kapitol je klinická interpretace laboratorních výsledků. Metody stanovení jsou zmíněny jen stručně, podrobněji jsou uvedeny pouze tam, kde je to nutné pro pochopení interpretace nálezu. Nově jsou součástí textu i krátké kazuistiky, které mají za úkol na příkladech z praxe osvětlit popisovaná fakta.

Publikace je určena medikům, ale i klinickým biochemikům a lékařům jiných oborů k postgraduální přípravě a pro každodenní praktickou činnost.

Po dvou úvodních kapitolách (Biochemie a medicína a Voda a pH) je text rozdělen do šesti hlavních částí. Všechny části i kapitoly zdůrazňují význam biochemie pro medicínu.

Část I je věnována struktuře a funkci bílkovin a enzymů. Protože většina všech reakcí v buňkách je katalyzována enzymy, je nezbytně nutné porozumět vlastnostem enzymů před studiem ostatních témat. Tato část obsahuje také kapitolu o bioinformacích a počítačové biologii a odráží tak rostoucí význam této problematiky v moderní biochemii, biologii a medicíně.

Část II vysvětluje, jak rozmanité reakce probíhající v buňkách energii spotřebovávají nebo uvolňují, a sleduje cesty, kterými jsou syntetizovány a degradovány sacharidy a lipidy. Je zde také popsáno mnoho funkcí, které mají tyto dvě třídy molekul.

Část III je věnována aminokyselinám a jejich četným metabolickým přeměnám, některým klíčovým funkcím katabolismu proteinů a biochemii porfyrinů a žlučových pigmentů.

Část IV popisuje strukturu a funkce nukleotidů a nukleových kyselin, replikaci a opravy DNA, syntézu a modifikaci RNA, proteosyntézu, princip rekombinantní DNA a genové technologie a obsahuje i nové poznatky o regulaci genové exprese.

Část V pojednává o aspektech extracelulární a intracelulární komunikace. Témata zahrnují strukturu a funkci membrán, molekulární základy účinku hormonů a klíčové body přenosu signálu.

Část VI se věnuje těmto dvanácti speciálním tématům: výživa, trávení a vstřebávání; vitaminy a minerály; volné radikály a antioxidanty; intracelulární transport a třídění proteinů; glykoproteiny; extracelulární matrix; svaly a cytoskelet; plazmatické bílkoviny a imunoglobuliny; homeostáza a trombóza; červené a bílé krvinky; metabolismus xenobiotik; 16 biochemicky orientovaných kazuistik. Poslední kapitola zahrnuje i stručný epilog poukazující na choroby označované jako největší výzvy pro medicínu, při jejichž řešení bude hrát klíčovou roli biochemie a příbuzné disciplíny.

Dodatek I obsahuje seznam laboratorních výsledků týkajících se kazuistik popsaných v kapitole 54. Dodatek II uvádí seznam užitečných webových stránek a seznam biochemických časopisů nebo časopisů s významným podílem biochemie.

Rozsah i výběr jednotlivých kapitol je dán určením cílové skupiny čtenářů této publikace - tou jsou především studující druhého ročníku medicíny, kteří uplatní základy toxikologických znalostí nejen v chemii, ale i ve farmakologii a později i v interním lékařství, hygieně, pracovním a preventivním lékařství a konečně i v lékařství soudním. Ve všech těchto oborech budou moci na tyto základy navázat a doplnit si je dalšími potřebnými specifickými vědomostmi.

Hlavní pozornost je v práci věnována neurochemickým hypotézám, které vycházejí z poruch v dostupnosti neuromediátorů, v afinitě, počtu a senzitivitě odpovídajících receptorů a v postreceptorových procesech vyvolaných vazbou agonistů. Významné místo však mají také biochemické hypotézy zaměřené na poruchy v transportu iontů přes buněčnou membránu, na výskyt určitých endogenních látek při depresi nebo na změny složení a vlastnosti lipidové části synaptických plasmatických membrán. Východiskem pro formulaci a ověřování hypotéz o molekulárních mechanismech provázejících vznik nebo terapii afektivních poruch jsou hlavně mechanismy účinků některých psychotropních látek; proto jsou popsány také biochemické procesy v neuronech ovlivněné podáváním antidepresív.

Kniha se člení do čtyř základních oddílů: první seznamuje se základy fyzikální, bioanorganické a bioorganické chemie, druhý se základy biochemie, třetí představuje základy buněčné a molekulární biologie a poslední část pojednává o biochemii orgánů a funkcí. V závěru jsou popsány základy chemického a lékopisného názvosloví a shromážděny hlavní internetové zdroje k výuce lékařské chemie, biochemie a molekulární biologie.